Sním či bdím?

Pastva pro oči, utrpení pro uši. Na animaci je znát, že vznikla zpracováním filmového záznamu – na takovou dynamiku a přirozenost pohybu žádným klasickým postupem jen tak nedosáhnete. A kdyby Linklater svoje ovečky netlačil do filozofie a nechal je plácat třeba o počasí, baseballu nebo ženských, nemusel by divák ztrácet pozornost hledáním duchaplné jehly v kupách slovního sena. (02.02.2005)

Jestliže se o Temném obrazu často mluví jako o experimentu, čím potom nazvat jeho o pár let staršího předchůdce. Na jedno zhlédnutí nevstřebatelná hromada úžasných myšlenek a filozofování, která je ale podána spíše dokumentárně bez jakékoliv omáčky (ve které se utopil například nynější Mr.Nobody) a tudíž pro širší publikum nestravitelně. Z technického hlediska působí oproti svému následníkovi stále trochu nedotáhnutě. (14.06.2010)

Keď sa ustáli zrak z animácií a podvedomie rezignovane prijme fakt. že žiadna postava definitívne zo svojho rozprávkového alter ega neožije ani po desiatich minútach, následne sa uši začnú koncentrovať aby si mohli po tomto filme dať s mozgom vysokých 5 a vtedy začne všetko fungovať až elektrizujúcim dojmom. Kto to videl prvý krát a nemal na to nervy nevadí, mama spraví v nedeľu koláč. Ale kto tomu dá šancu aj druhý krát sa stane možno na takomto IQ porne závislý. (06.10.2014)

Ťažký preťažký oriešok na pozeranie, vstrebanie a ešte nebodaj aj na "cinemafilské" vychutnanie. Myslím, že by som si to viac užil, keby sa jednalo o minisériu kratších filmov. Takto sa v sebe mixujú dva svety. Jeden je "slovník cudzích slov a hovno z toho" ,druhý je " intelektuálno - filozofická odysea", ktorá ma donútila pohnúť limbických systémom. Forma je viac než zaujímavá, po čase sa (paradoxne) stala dosť otravnou, pre silného epileptika by toto bol pravdepodobne jeho posledný film v živote pred osudným fatálnym záchvatom:) Potešila "Before Sunset" vsuvka a Linklater ukázal, že je kreatívny guru. Je to málo alebo to stačí...? Každopádne na Waking Life sa nezabúda, nech už to berieme z pozitívnej alebo negatívnej strany... (28.01.2015)

Dám opatrné tři a počkám, až a jestli se mi to rozleží v hlavě. Jako dost mě už od začátku štvalo, že Linklater zase použil tu nepříjemnou a hnusnou "animaci" jako u Temného obrazu (A Scanner Darkly) a ostatně si neodpustil Philipa K. Dicka ve filmu i zmínit. On ostatně ten film sám je cosi jako na pomezí Linklaterova snu, kde se mísí ona animace, všechny ty Před úsvitem, Před soumrakem (a jasně že ti dva tady jsou také) a postupy těchto filmů, no a postupně do toho vpadává lucidní snění, Fontána, kolektivní paměť lidstva (docela se divím, že neumínil spíš Grahama Greena, ta jeho historka je snad ještě fantastičtější), posmrtné zážitky klinicky zemřelých, světové filozofy, paralelní světy, kvantovou fyziku, teorii zrychlování vývoje do neznámého bodu a další různé zajímavé teorie, aby se pracně a klopýtavě propracoval k něčemu, na co by mu stačil týden v pravoslavné pustině v lesích a co tak strašně nakonec připomíná právě tu Fontánu. Takže ano, zazní hodně zajímavých teorií, z nichž některé jsou podloženy skutečnými a až neuvěřitelnými příklady, ale celkově to na mne dělá dojem onoho slavného dortu pejska s kočičkou, lepší přirovnání mne nenapadá, protože i tohle se stává časem poněkud nestravitelné, jak je toho moc a rychle za sebou, a přitom existuje daleko jednodušší a stravitelnější cesta. Ale jak se říká, každý za tímhle poznáním jde svou cestou, a když to někdo potřebuje takhle složitě, ok, jeho cesta. Jen nevím, jestli s tím otravovat diváky - protože i jejich způsoby cesty jsou u všech jiné. (25.10.2022)