Přiznání

Je na tom znát, že Linklater tyhle konverzačky točit prostě umí. Sice to tady není ukázka jeho mistrovství, osobně mi moc nesedla ta jakože dokumentární kamera, takže to nemělo tu správnou podmanivou atmosféru a taky mi tu celkem vadil Ethan Hawke, který místy přehrával. Stěžejní problém ale není vinou Linklatera, ale samotného scénáristy, který tu konverzačku sice nějak rozpracoval, ale nechal někde na půl cesty, takže to celé funguje skutečně jen průměrně a přímo z toho čiší, jak se celá ta situace, tak charaktery postav, daly mnohem víc promyslet. Takže ve výsledku je to skutečně jen průměr, ale k dobru tomu připočítávám pár zajímavých myšlenek v tom skrytých, které působí jako doznívání myšlenek z Flákače - tudíž předpokládám, že tohle do toho tak nějak přidal Linklater. 3* (21.12.2021)

Super konverzačka s nečekaným vyústěním... Na to je Richard Linklater machr. Vždy rozehrává své vícemluvné filmy o málo hercích na malém prostoru. Kdo má rád divadelní minimalismus a inteligentní dialogy, tak filmy tohoto režiséra jsou veskrze všechny trefou do černého:-) Myslím, že v tomto filmu vystihl autor absolutně podstatu některých dialogů plných mnohoslovných vět, které ovšem ve své podstatě nic neříkají, protože pravda je spíše jednoslovná a slovy vlastně nevyjádřitelná. V tom je kouzlo tohoto filmu - pozorovat gestikulaci, která odkazuje na pravdu za slovy... Dost ze života - stačí si občas poslechnout pár hovorů v pohostinstvích a MHD...:-) (15.08.2010)

Od dob studií se vždy několik věcí razantně změní, tudíž ani přátelé Vince a Jon nejsou těmi stejnými adolescenty. Požitkář Vince pracuje jako dobrovolný hasič a občasný dealer drog, z Jona je ambiciózní dokumentarista, který na právě probíhajícím filmovém festivalu očekává ohlasy ze svého posledního díla. V hotelovém pokoji rozpomínají na školní bezstarostná léta, když se k jejich vzpomínkám nelítostně přidá jedna krutá pravda. Nezávislý tvůrce Richard Linklater rozehrává drama (dle divadelní hry) s dokonale rozestavěnými dialogy; užívá pouze tři herce, hutnou atmosféru, ruční kameru a jediný interiér. Zdánlivě všední povídání se změní na snůšku krutých skutečností. Celá realizace tohoto přirozeného, ultralaciného dílka vypovídá o profesionalitě zúčastněných (Hawke je režisérovým dvorním hercem), o dokonalé souhře, důvěře a cílevědomosti režiséra. (05.09.2006)

Hotelová izba so zastrenými oknami je priestorom, v ktorom sa odohráva vydarená konverzačná dráma. Obrazové ozvláštnenia sa nekonajú, kamera zachytáva najmä tváre vyjadrujúce emócie, najväčším experimentom je prebleskovanie raz na jednu, raz na druhú tvár presne v rytme zrýchlenej hádky. Divadelnosť prostredia, minimalistický interiér a sústredenie na dialógy zachraňuje šikovný scenár, ktorý dokáže pripútať - no... asi rovnako dobre ako v prípade rozhlasovej hry. Pri počúvaní rádia by som si ale tvár Umy Thurmanovej musel len predstaviť. (07.07.2005)

Netradičné! Divák má pocit, akoby pozeral skrytú kameru, domáce video zachytávajúce ozajstný život. Pútavosť a kvalita je teda vložená čisto na ramená hercov, ktorí vedú spolu dlhý hodinový, dobre napísaný, ale cez to všetko pomerne nudný dialóg bez upútania napätia. Záver trošku zvýšil atraktivitu, ale som rád, že Linkater už sa do podobných projektov nepustil. 60%. (16.08.2006)