Jeden den

Seriálový remake 13 let staré romantiky s Anne Hathaway. Nejsem extra fanda originálu, tak tohle bylo dost možná i lepší. Je to evidentně zaměřené více na ženy. A bohužel to potkal osud většiny Netflix adaptací a to konkrétně u hlavní ženské postavy.Bohužel to nevyužívá rozsah a pro závěr si to jde stejně divně jako film... (25.02.2024)

Můj nejoblibenější film natáhnutý do 14 sérií = 6 hodin emocionalni bouře. Chci si to způsobit? Nikoli. Udělám to? Sampzřejmě. Natočené s citem, Ambika i Leo jsou skvělí, drželo se to knihy i už tak skvělého filmu, takže se vlastně nemám na co stěžovat. A stejně mi původní adaptace přijde lepší. Možná že mi chemie mezi Ambikou a Leem nepřišla taková jako u Anne a Jima. Možná to bylo tím, že ačkoliv byla slvělá, tak mi možná Ambika vadila svým jednim pohledem, který neměnila. Ale nemění to nic na tom, že se to povedlo. A brečela jsem. Sice ne tak hystericky jako u filmu, ale pár potůčků slz brázdilo po tváři. (16.02.2024)

Je to více než dekáda, co jsem viděl film, který se základá na stejné knížce a v paměti mi neutkvěl natolik, abych si tím seriál mohl zkazit. Příběh seriálové Emmy a Dextera mě docela bavil a vlastně se nedívím těm, kteří jeho sledování zvládli na jeden zátah. Dávkování epizody na jeden den každého roku je skvělý nápad a zrychlení v závěru dává smysl. Leo Woodall a Ambika Mod mi k sobě dobře pasovali a líbí se mi, že nehrajou postavy, které je snadné si oblíbit. K oběma je třeba najít si cestu, ale tak těžké to zase není a přidává to body autenticitě. Závěr emotivní a slušně zpracovaný. Tuhle minisérii jsem si užil. (18.03.2024)

Kocovina, úplněk, jiný výmluvy asi nemám, ale najelo mi to mohutně. Vlastně si i dovedu představit, jak to někdo smázne jako další plochou barevnou Netflix věc, ale u mě osobně se to dotklo tolika nejzazších koutů duše, že výsledný emociální breakdown musím zařadit do top ten po boku takových rozparovačů jako pro mě byly třeba Ghost story, Call me by your name či Fontána, u nichž byl dojezd na dny a vlastně to v mnoha případech nevyvanulo už nikdy. Záblesky paměti, plynutí času, uvěřitelnost, mikro momenty, herci, chemie. Zcela pomíjím závěrečné epizody, ale už v průběhu několik scén na hraně snesitelnosti svou autentičností. Zjitřenost při projekci výhodou, něco odžito pro kýžený efekt skoro nutností. (26.02.2024)

Baví mě ten koncept. To jak je postavený na kontrastech - nechat něco běžet na volnoběh a pak to v určité chvíli horko těžko nahánět - času, který protéká mezi prsty a nedá se úplně zkrotit - postupném charakterovém vývoji a proměnách v etapách života. S čím jsem ale bojoval je ústřední dvojice, kdy je každý poměrně nesnesitelný ve své vlastní letové hladině a cesta k nim se nehledá zrovna snadno. Nakonec se zadaří. Konec bolí, ale úplně to nerezonuje. (14.02.2024)