Zatracená krvavá láska

Prvá hodinka je výborná. Krásne atmosferická, až taký neo-noirík s veľmi uveriteľnou retro atmosférou konca 80-tych. Do toho nemecké steroidy a tá správna “špina”, ktorá je pre niektoré A24-ky typická. Tak ako dokáže byť Kristen Stewart v iných filmoch ženská, tak dokáže zo seba urobiť aj poriadne chlapča a spolu s Katy O´Brian im to fakt ladí. Škoda, že v druhej polovici sa to začína celé jemne rozpadať, aj samotná zápletka je pomerne banálna. No i odhliadnuc od toho je u režisérky Rose Glass (aj po jej debute Saint Maud) cítiť slušný potenciál a jej tvorbu budem sledovať aj naďalej. (18.05.2024)

Saint Maud od Rose Glass jsem kdysi slušně protrpěl, ale na tohle jsem se těšil díky stylovém traileru. Je to fajn a mám to hodně v rozhodování mezi 3-4, ale nakonec budu přísnější, protože dějově je to přece jen docela jednoduché bez výrazných změn v průběhu a na Kristen Stewart není moc pěkný pohled. Naštěstí testosteronem nasátá Katy O Brian byla nejlepší postavou celého filmu, dokázal bych si ji představit jako FInal girl v nějaké řežbě s monstrama. Má to hezký retro look amerického zapadákova, příjemnou lesbickou romanci s erkovými erotickými scénami, slizského Eda Harrise a došlo i na nějaké ty mrtvoly, takže líbilo, bavilo, ale čekal jsem malinko ještě víc.  Fantasy bizární závěr mi moc nesednul. 65% (28.04.2024)

Prostě na to běžte (do české distribuce to vtrhne nejpozději po Varech) a nekoukejte na trailery, které bohužel dost spoilerují a mohou utvářet zavádějící očekávání. Uvnitř "Love Lies Bleeding" tepe srdce neo-noiru, které pumpuje krev do orgánů postmoderních posunů, jež zahrnují dějiště pouštního zapadákova, svěží nekřiklavou 80s retro stylizaci (žádný kýč typu "Stranger Things") a zastřešující gender+queer twist. Naštěstí tu ale neožívá žádná kostnatá houžev, protože vše pohání masivní muskulatura uhrančivé fyzičnosti, sugestivní stylizace a osobitého autorského pohledu. Rose Glass stvrzuje svou příslušnost mezi tvůrce intenzivně senzorické kinematografie, přičemž tento doposud převážně mužský klub (v čele s Gasparem Noém, Jonasem Åkerlundem, Jonathanem Glazerem či Harmonym Korinem) rozšiřuje o svěží unikátní hlas, který se v určitých ohledech drží více při zemi, ale současně zvládne pojmout mnohem širší pole motivů. Stejně jako jmenovaní tvůrci pracuje Glass s přepjatou vizuální stylizací, vyhrocenými charaktery a moderní vizualitou nespoutanou limity mainstreamového hyper-realismu, přičemž z jejich symbiózy pro diváky spřádá uhrančivě fyzický zážitek. Její práce s noirem se v souladu s tím neomezuje na obvykle vyzdvihovaná schémata jako je koncept femme fatale či vyprávěcí struktura vyšetřování. Jde k pudové a temné podstatě žánru, až se dokonce spíš noří do temných viskózních vod kategorie southern gothic. Vyzdvihuje vášeň, posedlost, hrozivou přitažlivost násilí i mocenskou manipulativnost pokrevních vazeb. Také zvládne do hlavního příběhu zaplétat řadu postranních motivů od zrůdnosti ega až po mýtus země neomezených možností. Při tom všem ale pořád vypráví o lásce a její síle cupovat na cucky vše kolem i nás samotné. (19.02.2024)

Úvod velmi poutavý, první polovina velice slušná. Neonoir, zapadákov, mullety a trvalé, zpocená podpaží, nestabilní looseři, násilí a mizerné vyhlídky na lepší příští. Kristen Stewart se nebojí zajímavých hereckých výzev a v malém projektu vystupuje coby obsluha místní posilovny. Zabouchne se do ambiciózní kulturistky bez peněz a zázemí, která přes malé městečko projíždí na svojí cestě do Las Vegas, kde si hodlá splnit svůj americký sen. Jenže je tu ještě násilnický švagr, všímavá (otravná) lesbička či démonický otec Ed Harris, který má v tomhle městě leckoho podplaceného a s dcerkou má nezahojené staré šrámy. Navíc její nová známost okusí nežádoucí účinky steroidů… Výsledek (tedy zejména první polovina) má styl i slušnou atmosféru, nakažlivé hudební motivy, výrazné herecké výkony a klíčové toxické rodinné vztahy. Jednotlivé linie se ovšem začnou v druhé polovině drolit, závěrečné tvůrčí ambice mi nesedly a dosud podnětné konflikty mě tak trochu přestaly zajímat. Škoda, mohl to být podstatně silnější thriller. (04.05.2024)

Když si odmyslím ten konec, respektive přizpůsobím mysl tomu, že jde jen o představivost už takhle jebnutých "hrdinek", je Love Lies Bleeding zatracený guilty pleasure pro tenhle rok, který si klidně pustím brzy znovu. Nečekala jsem mnoho a nakonec jsem se skvěle bavila. Casting na jedničku. Škoda, že holku O´Brianovic typu neobsadili do druhé sérky Last of Us, s jiným účesem to mohla být skvělá Abby. (02.05.2024)