Caligula

Film, na který se mnoho lidí dívá s nechutí a považuje ho za hotový nevkus. Nevím, jak moc se s tímto názorem stotožňuju, nicméně je třeba ocenit snahu, co nejvíce přiblížit Caligulovu vládu, což se do jisté míry podařilo a to hlavně zásluhou McDowella, kterému to šílenství přímo sršelo z očí. Tak jako tak mě to až příliš často nudilo, a to považuju za problém i u sebekontroverznějšího filmu. (21.07.2010)

Dokonale dekadentní snímek a zároveň pohled na julsko-claudijskou éru starověkého Říma očima Tinta Brasse. Pro mne osobně je "Caligula" pozoruhodný především hereckou účastí M. McDowella, Petera O´Toolea a zejména mé oblíbené Helen Mirrenové - role jim opravdu sedí a řekl bych, že si je i hodně užívají :-). Ještě k těm pornografickým scénám - do filmu celkem organicky zapadají a rozhořčení režiséra nad nimi působí dnes už hodně úsměvně, zvláště srovnáme-li letitého "Caligulu" s některými novějšími Brassovými opusy. Být autorem "Papriky", "Voyeura" nebo "Vášnivé Loly", zrovna na pokleslou erotiku bych si určitě nestěžoval :-)). (27.06.2007)

Málokterý film si to u puritánské zámořské cenzury slízl tak, jako právě Caligula. A přitom, uznejte sami, by jeden pohledal lepší znázornění zhoubného vlivu centralizované moci a špatné výchovy v jednom. Co Caligulu zásadně ozvláštňuje a vyděluje od ostatních historických velkofilmů - vyjma čitelného indexu nudistické kontroverze - je Brassova režie. Nejpříhodnější pojmenování, které k ní podle mého ideálně pasuje, je nepřítomná, resp. nepřítomně přezíravá (našla by se i stopa antické monumentálnosti). Ač má své neduhy v místy chaotickém střihu a nevzhledných úhlech kamery, nelze jí upřít značnou uměleckou hodnotu, a pokud ani to ne, tak minimálně snahu netradičně podchytit hedonistické dusno a gangrénu společenské dekadence. Abych byl upřímný, k úpadkovému a nemorálnímu dvoru nechvalně proslaveného titulního tyrana, kde to jen hýří sytými barvami, okázalým přepychem a násilím, si neumím představit výstižnější formu - každá jiná by byla příliš uhlazená nebo pro změnu přehnaně maniakální. Nad historickou věrností raději nepřemýšlím, byť by se jistojistě nastřádalo celé hejno vypasených much a mušek, které by bylo možno kriticky převracet ad infinitum. Nalijme si odtučněného mléka - nedostatky v tomto směru kompenzuje halda obnažených těl a artefaktů pohlavních orgánů. :)) Ovšem největší pochvalu si odnáší skvěle vytipovaný herecký ansámbl, v čele s pandémonickým Malcolmem McDowellem, který se (opětovně) doslova a do písmene stal svou postavou či zaživa se rozkládající Peter O'Toole. Pěkná to čeládka. Zajímavý to film. (díkybohu viděna režisérská verze) (17.10.2008)

Ani dvouapůlhopdinová verze mne kupodivu neunudila. Přestože děj je příliš konstantní a více než často je prokládán různými scénami sexuálích orgií, pořád je to film, který má něco do sebe. Vůbec odvahu s jakou byl natočen, nikdy předtím ani potom si v podobném filmu nikdo nic podobného nedovolil. Devizou je zde Malcolm McDowell, který zopakoval svůj grandiozní výkon z Mechanického pomeranče. Bez něj by Caligula nebyl Caligulou. Z filmu vyplývá, že starověký Řím byl jen krutý a orgastický a McDowell - Caligula je ztělesněním obého. Ač to zas tak příliš jednoznačně nevidím, musím znovu ocenit režisérovu odvahu, stejně jako účast renomovaných herců, kteří nejspíše vůbec netušili do čeho jdou. Caligula je jedním z nejkontroverznějšch filmů, které kdy byly natočeny. (23.02.2010)

Kdysi dávno jsem jako asi tak dvanáctiletej tento film nedopopatření viděl, tedy přesněji řečeno část z něho, než mi po zásluze nařezáno. Co já vím proč jsem si na něj vzpomněl až teď, každopádně na mě zapůsobil stejně pozitivně jako před lety. Scéna s mašinou na sekání hlav mi utkvěla v paměti ze všeho nejvíc a její síla nevyprchala. Já nemám znalosti historie na to, abych tady mohl tvrdit že to tak v Řimě vypadalo, ale klidně se přiznám, že Brassovi totu variantu žeru aji s navijákem. Kontroverzní snímek určitě, ale třeba v porovnání se Saló se jedná o film na uzdě udržený. 85% (17.08.2015)