Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Že kočka není pes, že včera není dnes, že Zikmund není Dietl a louka není les, to každý zná, to každý ví... 1) Rozplizlý scénář, nezajímavé dialogy, ufňukaný děj. Chybí vtipný glosátor typu doktora Štrosmajera, všichni jsou nehorázně vážní. 2) Celkový depkoidní dojem potvrzuje i Bartákova hudba - jako by odpočítávala vteřiny před sebevraždou. 3) Schizofrenní střih Jiřího Lukáška umocňuje až fyzicky špatné pocity, které jsem po prvním shlédnutí měl. 4) Marný byl dohled Magdaleny Dietlové, věc se prostě nepovedla. Druhá hvězdička je čistě nostalgická. (22.03.2011)

Veliké zklamání. Je vidět, že pokračování starších seriálů ještě neumíme natočit (kdo ví, jestli to někdy půjde). Pořád jsem čekala na nějakou vtipnou postavu jako byl doktor Štrosmayer, ne na komplexy a další milostné zápletky pane primáře, který je označován jako balvan a chudáka pana Sovu, kterého jen všichni využívají. Na třetí pokračování se už dívat raději nebudu. (06.02.2010)

Příjemná nejednoznačnost většiny charakterů původní nemocnice se během dvaceti let transformovala do zmateného kolotoče všemožných pocitů, ve kterém se sympatie a antipatie střídají tempem, ze kterého bolí hlava. Více než slibné herecké obsazení je pak jen trestuhodně nevyužitý potenciál, jakkoliv nezpochybnitelné kvality zúčastněných aktérů jsou promrhány utrápenou snahou hrát podle ukázkově nepovedeného scénáře. Charismatické Osobnosti, záměrně s velkým o, typu doktora Štrosmajera či Fastové byste hledali marně i naivně optimistickým okem, z lepší, tedy průměrné, poloviny dnes nutno zmínit Ivu Janžurovou a Tomáše Töpfera, ovšem vše navíc nově s nepříjemnou pachutí latinskoamerických skvostů doby současné. V aktuálním hodnocení tedy slabé tři hvězdičky víceméně z nostalgie, neboť i ten o pětinu století mladší sourozenec se sledovat dá, nicméně spíše než napjaté očekávání dalšího pokračování osudů oblíbených postav připomíná vyhlídka nového dílu značně rozpačitou zvědavost, kdo se zase s kým pohádal či vyspal. (18.04.2006)

Ne, nepoučili se. Nemocniční seriál by neměl být o lidech, ale o samotných doktorech. To by na nich mělo být to nejzajímavější. Jejich práce a jejich postoje k ní, které by vytvářely další a další zápletky. Tak jak to dokázala Pohotovost nebo mí milovaní Chirurgové. Tenhle český pokus o oživení legendy dopadl spíš trapasem, než seriózním seriálem. (01.10.2007)

Nechci jít s hodnocením níže, protože si myslím, že za poměry, které pokračování popisovalo, Zikmund nemohl stejně jako Dietl za socialistickou šeď. Materiální posun dopředu byl dokonce potěšitelný. Pravda ale je, že Zikmundovi chyběla v tomto ohledu dietlovská uměřenost a skoro žádná z nových postav nebyla tak zajímavá jako původní obsazení. Snad s výjimkou romské sestřičky. Možná proto, že drama u Pěnkavových bylo mnohem silnější než u Blažejových, o dceři dr. Králové nemluvě. Taky si myslím, že byla chyba upírat tolik pozornosti na nesympatický páreček doktorů Machovcových, navzdory zdatnému Töpferovi a vynikající Hrzánové. Zvláště když dokázala zživotnit takový scénáristický úlet jako postavu psychiatričky, která svého manžela chirurga posílá za věštkyní, aby mu předpověděla kariéru. (Původní záporák dr. Cvach byl sice legendární, ale mám dojem, že tolik místa v rámci seriálu zase nedostal.) A - při vší úctě ke stáří a Chudíkovi - na fyzický a možná i mentální úpadek takového monolitu, jakým byl primář Sova, se nedívalo dobře. // 51% (02.12.2021)