Hřbitov pro cizince

Filmové zhodnocení stavu společnosti minulého režimu v kontrastu s pomalu vymírající chrabrostí války. Bartoška v roli šité na míru vtáhne během hodiny diváka do pozice odsuzující nepochopitelnost tehdejší doby, což byl evidentně záměr režie. Děj se pomalu ale jistě blíží k nostalgicky smutnému z poloviny otevřenému konci. (19.05.2011)

Dávno před Bočanovou ZDIVOČELOU ZEMÍ natočil Jaroslav Dudek podle scénáře Jiřího Hubače tento televizní film. Film, na kterém je sice jasně vidět, že se opravdu šetřilo na kameře, interiérech, exteriérech, ovšem kvůli samotnému obsahu to ani tak nevadí. To téma je mrazivé a pravdivé. Pravda, která měla být utajena, ale naštěstí po čtyřech desetiletích vyšla najevo. Ukázala, jaké kurvy byly komunisté a nechápu, že i dnes více jak 30 let po sametové revoluci tahle strana zlodějů, lhářů, násilníků a vrahů tu stále je. Hřbitov pro cizince neukazuje přímo ty největší zvěrstva jako Bočanův seriál. Ukazuje spíše degradaci čsl. hrdinů na firemním poli, kteří bojovali v Británii za 2. světové války a popisuje i to, jak komunisté mystifikovali lidi od pravdy, proč jim piloti z řad RAF tak vadili... "Vaše svoboda není naše. Stačí se kouknout , co tvoji angličtí chlebodárci dělají v Německu nebo Korei." [1639. hodnocení, 109. komentář, 84%] (04.12.2020)

„Heleďte se, von nic neudělal.“ „To je horší, než kdyby něco udělal.“ Dvořák v překvapivě charakterní roli, své komediantství udržel na uzdě a podal strhující výkon. Bartoška je bez komentáře, Zawadská umí a Šafránková nezklamala. Sousedka u roury u kamen výstižná až nedostižná. Husí kůže, smích, rozčarování, pohrdání. Směsice pocitů poctivě vybalancovaná. Hrušínský s polštáři pod zadkem, Napoleon u Waterloo. Ale hodně nadlouho. A na všechno z výšky shlíží Klema. Řemeslně skvěle natočený a zvěrstva komunismu jakoby mimochodem připomínající snímek. Včetně dobových sborů, písní, melodií. A paní exprezidentová a epizodní, ovšem nikoli nevýznamné roličce. „Kdo v tomhle státě jednou upadne, i když se zvedne, v životě už se nenarovná.“ (08.11.2008)

Z těch mnoha a mnoha komunistických zločinů, včetně srpna roku 1968, včetně procesu s Miladou Horákovou, považuji za nejodpornější to, jak se rudý zrůdy zachovaly k letcům z Anglie. Vždy, když sleduji na strankách knih, časopisů nebo na televizní obrozovce jejich poválečný osud, chce se mě plakat. Jedni z nejstatečnějších lidí v dějinách naší země, nasazovali své životy pro svobodu své vlasti, aby se po skončení války dočkali komunistickýho teroru, šikany a smrti. Jinak tomu nebylo ani při sledování tohoto výtečnýho filmu. Jirka Bartoška svým fantastickým hereckým výkonem pomohl faktu, že moje emoce dostaly ten večer po dlouhé době zelenou. Není moc slov pro vyjádření mých pocitů, které jsem při tomto snímku měl, snad, možná, asi takhle. Ester Kočičková nazvala komunisty sviněma, následně se ze soudního rozhodnutí pro stížnost komunistů musela omluvit. Omluvila se sviním. A já se ptám, kdy se komunisti omluvili letcům z Anglie ? Kdy na jejich adresu zaslali třeba jen omluvný dopis ? Nikdy ! A víte proč ? Omluva je totiž výsadou slušných lidí a těma komunisti nikdy nebyli, nejsou a nebudou ! (29.10.2008)

Kdysi při premiérovém nasazení jsem z tohohle dílka byl nadšenej, dnes už tolik ne. Jedno se ale musí nechat - tenhle film vstupuje do dějin televize jako jeden z mála skutečně hodnotných hereckých výstupů Josefa Dvořáka. Je logické, že tahle tématika se po roce 1989 v dramaturgii musela nutně objevit, ale s odstupem častu se mi to zdá až příliš černobílé a přitažené za vlasy. Co se týče vyrovnávání s minulostí, s podobnou tématikou a od stejného scénáristy je mi bližší Zámek v Čechách. (04.12.2011)