Daleká cesta za domovem

Daleká cesta za domovem patří mezi mých TOP 5 dětských knih. Bohužel filmové zpracování mě zas tak moc neoslovilo, rozčaroval mě až moc zjednodušený příběh a pořád jsem se musela uchychtávat kvůli té animaci. Taky chybělo nějaké větší napětí (a že knížka je napínavými scénami prošpikovaná od začátku do konce). Navíc divák neznalý předlohy (Je vůbec někdo takový z těch co film viděli?) by se asi rychle v ději ztratil. A z chudáka Pětíka udělali neurotického paranoika... (15.03.2010)

Pustil jsem si Dalekou... abych si jí srovnal s mým relativně oblíbeným seriálem z dětství. Animace je trochu jiná (samozřejmě, protože je starší o 20 let a neslouží, jak jsem si dřív myslel, jako pilot k seriálu). Překlad a dabing se mírně liší (když zaznělo jiné jméno králíka, vytanulo na mysli vždy to "správné"). Filmu jsem vděčný mj. také za to, že mi děj shrnul příběh seriálu (min. kostru), na který jsem se nedíval nijak pravidelně. Ale s novější adaptací má každopádně společnou tu skoro nejdůležitější věc, a tou je specifická atmosféra. Ta je tvořena společností jedinců, který každý má hlubokou psychologii (na animovanou pohádku nevídanou), kteří řeší problémy uvnitř druhu (chceme mít vlastní kolonii, protože věříme vizím našeho kamaráda) volné přírodě, ve které se setkávají s něčím, čím se dosud nesetkali a je to dílo člověka. (01.12.2015)

Předlohu jsem četl už jako dítě, zrovna v roce, kdy jsem se dostal na gympl a naprosto mě uchvátila a stejně tak i tento film. Je pravda dost zjednodušený nejen co se týká vedlejších dějových linií, ale hodně i po té hlavní. To ale neznamená, že by to nebyla skvělá pohádka. Kresbičky jsou opravdu pěkný, v hodně podobným stylu, jako má Myiazaki, a protože tu nekreslí lidi, ale králíky, jsou hodně reálné. Ale je tu pár věcí, co se mi nelíbily. Občas totiž je to zjednodušení příběhu tak markantní, že předlohy neznalý divák se ztratí. V knížce používali králíci výrazy ze své řeči (hrak=bobek, silflej=noční pastva, hrér=číslo nad 5, lendri=lasička, vomba=liška...) velice často a tak to bylo čtenáři jasné. Jenže tady nikdo nic nevysvětluje a prostě to rovnou použije, stejnětak jejich jména v králičtině jako Tlauli=Hlavoun atp. Neznalý divák se tedy nutně musí ztrácet. Další problém, který povstává ze zjednodušení je, že králíci ve filmu nemuseli vůbec překonat nějak obrovská úskalí ani vynaložit příliš velké úsilí. Tady to prostě vypadá, že šli na trochu delší procházku a zažili pár dobrodružství. A taky se mi nelíbí nevyužité režijní možnosti, třeba když se objeví kapitán Cesmína a volá na Tlauliho, kterej si myslí, že jde Černý králík z Inlé (Smrtka). Přidat dvě minuty, ve kterých by si králíci vyprávěli příběh o El Hréranovi a Černém králíku z Inlé, do kterýho by se náhle připletl Cesmína, to by bylo opravdu efektní a pro menší děti i dost napínavé (a bylo by to jako v kníížce). Jenže takto to opět nevyzní. Prostě, příběh i zpracování je skvělý, jenže ho příliš zjednodušili. (07.10.2006)

Předlohu i její pokračování jsem četl a tento kreslený film se jí docela drží, ale není to jednoduché, obsáhnout mnoha set stránkový košatý a nesmírně napínavý děj do pouhopouhé hodiny a půl. Z příběhu vlastně zbyla jen absolutní kostra, naprostý základ osekaný o všechny drobné odbočky. Naštěstí film zachovává určitou brutalitu předlohy, mnoho králíků zde umře, krev teče v jednom kuse. Spíše ze sympatií k tvůrcům hodnotím vysoko (je mi jasné, jak by si s tím poradil Disney), uvědomuju si, že to o moc lépe na malé ploše 90 minut udělat nešlo. Formát seriálu by se hodil lépe. (15.03.2010)

Přehrávání animovaných filmů je asi jedním z těch lepších způsobů, jak připravit dítě na život, jehož součástí je i smrt. Pokud bych byl o dvacet let mladší, asi by na mě Daleká cesta za domovem působila daleko silněji. Dnes mi přišla smutná jen lehce, i když krve tam bylo opravdu dost. Píseň „Bright Eyes“, kterou u nás nesmyslným způsobem pojal Jiří Korn jako baladu o Janě z Arku, by ale spíš seděla jako doprovod k závěrečným titulkům, protože uprostřed filmu působí celkem nepatřičně. (1 073.) (01.07.2015)