Jeden život

Už dlouho ve mně nezanechal film takovouto emoční stopu, jako příběh Nickyho Wintona a jeho "dětí". Samotný Winton pochopitelně zaslouží v maximálmí míře glorifikovat a samotný jeho příběh je 5* v plné míře, ale když k tomu tvůrci přidali ještě takovéto emocemi narvané provedení, tak se nebojím už takto ze začátku roku říci, že je to pro mě jeden z filmových vrcholů roku. Cením také četného využívání naší mateřštiny a zapojení domácích herců, kdy to ještě více přidává filmu na autentičnosti. Dneska už je opravdu málo takovýchto filmů, a ještě méně lidí, jako byl Nicholas Winton. (08.02.2024)

I když to ve všech detailech nebylo přesné, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, třeba o důležité úloze Wintonovy matky (skvělá Helena Bonham Carter). Celý film směřuje ke slavnému setkání Nicholase Wintona se zachráněnými dětmi ve studiu BBC a emoční zásah je to bez debat. Anthony Hopkins zaujal neskutečnou vitalitou. (08.03.2024)

Skromný Nicholas Winton se jako hrdina nikdy necítil a o jeho zápalu během 2. světové války dlouhé dekády nikdo nic nevěděl. My dnes ale samozřejmě dobře víme, že v letech 1938 a 1939 organizoval v tehdejším Československu odjezdy židovských dětí do Velké Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Mladý londýnský makléř tehdy zachránil 669 židovských dětí. Nejprve se tak stárnoucí, celoživotní humanista Anthony Hopkins dostane během vyklízení pracovny ke svému starému albu, díky kterému ve vzpomínkách pronikne (a my s ním) do předválečných let, kdy coby mladý idealista překonává byrokratické překážky a bojuje za životy nevinných. Umně vyvážené flashbacky do předválečného období jsou fajn, ale to hlavní se dostaví až v přítomnosti Hopkinse, který opakuje, že za celým záchranným úsilím nestál zdaleka sám. Samozřejmě nechybí dojímající se tváře, tklivá klavírní hudba a nezbytný patos, který vyvrcholí idylickým (možná) čajem o páté u bazénu. Ale snést se to dá. Každopádně víc bych ocenil dokreslení onoho Wintonova zápalu. Motivace pomáhat OK, ale přeci jenom... tady se asi dalo zapracovat víc. Poučit z minulosti jsme se evidentně dostatečně nedokázali, ale od toho to posuzovat tady asi nejsme. Důstojný, solidní kus, jen těch aktuálních 86 % je docela dost přehnaných. (19.03.2024)

Tohle je přesně typ filmu, u kterého jsem věděla, že se mi bude líbit, mám ráda lidské příběhy odehrávající se v minulosti. Byť tento skutečný příběh je obecně známý, tak to by moc hezky podaný jeden příběh, jeden život, který zachránil 669 dalších životů. Příběh byl zpracován velmi krásně, citlivě a lidsky, člověk z toho cítí spíš naději než depresi. Bylo to krásně britské, i když se to z poloviny odehrávalo v našich končinách. Nemám ráda české filmy, ale tady mi čeština vůbec nevadila, vlastně mi to připadalo díky češtině i našim kulisám velmi autentické, a ocenila jsem že tam nebyly žádná známé české ksichty a všichni Češi mluvili česky dobře, nebyl tam nikdo, kdo by mluvil jak tatar a tvářil se, že mluví správně (z Winter Ave Zoli z Legends mám pořád osypky). (23.02.2024)

Nicholas Winton je pro mě podobná osobnost jako Oskar Schindler. Oba vnímám jako velmi statečné muže, díky kterým bylo zachráněno několik set lidí židovského původu, kteří by jinak byli posláni do koncentračního tábora a pravděpodobně nepřežili. Tento film krásně mapuje dvě důležité etapy života právě Nicholase Wintona. Ta první je z roku 1938 a ukazuje zabrání Sudet a následnou okupaci Československa, a právě Nicholase Wintona, který se rozhodl ke svému činu. Druhá část je až z 80. let a máme možnost sledovat život Nicholase, jak zpětně vzpomíná a celkově se s tím vyrovnává. Roli Nicholase se zhostil nejprve Johnny Flynn, který je za mě průměr, a později Anthony Hopkins, který rozhodně Flynna smetl a naprosto ho převálcoval v jeho výkonu. Jeden život dost často přirovnávám a srovnávám s filmem Schindlerův seznam, protože oba filmy jsou vesměs podobné. V obou jde o stejnou dobu, v obou jde o záchranu Židů. Co se týče ale kvality, tak Schindlerův seznam ve mě zanechal daleko znamenitější pocity a byl více smutný, takže si divák dovedl lépe představit pocity hlavní postavy. Tady u toho nemůžu říct to samé. Je tu pár momentů, kdy teda na hlavní postavu všechno "dopadne" a projeví nějaké známky emocí, ale jinak jeho osobnost je dost chladná a neprojevuje nic. Každá jednotlivá pasáž filmu má co nabídnout, ale když vezmu výsledek, tak mi připadá dost prázdný. Zejména v pasážích z roku 1938, kde za mě mohlo být více "akce", aby výsledek byl více přitažlivější na oko a aby se divák mohl vžít do role a poznat jak těžké období to bylo. Za mě se tedy jedná o velice přibarvený a lehký film na který se mohou podívat i lidé, kteří téma holokaustu moc nemusí, protože nejeví moc žádné známky hrůzy a zrůd, co se děly během druhé světové války. Kolikrát mi přijde, že kdyby se přidalo na tvrdosti, tak by výsledek více odpovídal realitě a ukázal by lidem tu pravou hrůzu. Výrazné plus musím také dát českým lokacím a občasným českým větám, které ocení hlavně český divák. Celkově si ale ode mě tento film odnáší 7/10 (20.02.2024)