Zakázané hry

Jeux interdits pojednává o bezprostředním vyrovnávání dětí s ohavnostmi války a se smrtí. Patří mezi nejvýstižnější počiny žánru protiválečný film. Místo plácání báboviček na pískovišti provádějí ratolesti své laické pohřební rituály a neuvědomují si, jak jsou okrádány o své čisté dušičky. Clément se naštěstí neuchýlil k přemrštěnému srdcervoucímu dojáku, k němuž bylo snadné sklouznout, ale vyjádřil velmi smutnou výpověď o nesmyslnosti zabíjení i zapíravosti církve a jejich neblahý dopad na životy těch nejnevinnějších. Nevýslovně roztomilý kukuč obou dětí a půvabný kytarový šlágr Španělská romance, který se dnes řadí mezi nejoblíbenější instrumentálky, jsou ostrým kontrastem k hrůzám, které zůstávají sice téměř v pozadí, ale přesto jsou více než patrné. (30.03.2012)

Hrůzy druhé světové války pohledem malého dítěte které ještě tak úplně nechápe co se kolem něj odehrává. Nutno uznat, že dětští herci byli velmi přirození a uvěřitelní. Jenom škoda, že děj se pak už víceméně na pozadí války i když ten úvod je intenzivní vesměs vleče od ničeho k ničemu. Nicméně závěr rozhodně silný, ale na ty čtyři hvězdičky to u mě nakonec nepřeklopil.65% (02.05.2024)

Začátek a konec filmu jsou velmi působivé, troufám si však říct, že prostředek není až tak zvláštní, na to někdy vyznívá až trochu moc jako karikatura venkova. Třeba smrt staršího Michelova bratra jako kdyby se jeho rodiny skoro ani nedotkla a to se nedá říct, že by šlo o rodinu nějak zocelenou tvrdým životem. Ale s těmi kříži to bylo docela vtipné. Jak už jsem ovšem řekl, největší sílu snímek má vlastně tehdy, když malou Paulette zachytává na začátku úplně osamělou s mrtvým štěňátkem v náručí a na konci opuštěnou mezi spoustou lidí v sirotčinci. Z toho mrazilo. Její představitelka byla moc roztomilé dítě. (08.04.2014)

Snad právě proto, že se zde o válce (vyjma samotného počátku) dovídáme vlastně velmi málo, je tenhle příběh tak silný. A také proto, že se jeho vyprávění nevyhýbá žádnému ze silných citů odehrávajících se v bezbranné dětské duši, aniž přitom upadá do sentimentu a sebelítosti. A přitom se člověku nad tou malou až srdce svírá. (20.10.2012)

Zakázané hry představují takový sympatický a kultivovaný kýč, který se po svém vyrovnává s traumaty 2. světové války. S tím kýčem to nemyslím zle, dovedu si představit, že by se emoce daly dojit z diváků nepoměrně účinnějším a pokleslejším způsobem, nicméně hra dvou dětí se hřbitovem zvířátek, ta roztomilost mimiky 5letého děvčátka a sympatické hašteření dvou sedláckých rodin si o tohle označení prostě koledují. Kdyby scénárista chtěl a měl odvahu, mohl by se vyrovnat s hořkými zážitky z 2. světové války mnohem bolestnějším a umělecky náročnějším způsobem. Ten film mě v žádném ohledu neurazil, ale pokud jde o hlavní dějovou linii, ani mě nijak výrazněji nezasáhl. Kdyby se takovýhle snímek natočil rok po válce, neváhal bych se 4*, ale po 7 letech už to jen přece jen zahání účelovostí. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo zobrazení francouzského venkova a jejich obyvatel - možná proto, že uplynula relativně krátká doba, je ten pohled realistický a nevyznívá nepřirozeně, ba násilně, tak, jako dnešní představy městských intelektuálů o idylickém životě v lůně přírody. Celkový dojem: 65 %. (04.11.2012)