Pán velryb

Neuvěřitelně silný příběh (ověnčený řadou mezinárodních cen) odehrávající se na Novém Zélandu, kde se střetává prastará tradice a mýty s moderní realitou. Hrdost předat úřad nejstaršímu synovi je však náhle zmařena a starý Koro se nedokáže smířit s tím, že se jeho syn, který při porodu ztratil ženu a z dvojčat právě syna, v Evropě věnuje umění. Středem jeho trápení z chmurné budoucnosti je malá Pai, která přes veškerou snahu zlomit dědečkovu nevraživost nikdy nebude přijatelná. Poetický příběh s hudebním doprovodem Lisy Gerrard (spolupracovala například s Hansem Zimmerem na Gladiátorovi) má dvě zásadní plus. Novozélandskou krajinu (s tím velmi příjemnou kameru) a hlavní představitelku, mladičkou Keishu Castle-Hughesovou. Bravurně se vypořádává se všemi dramatickými polohami své dědečkem „nenáviděné“ postavy, je neuvěřitelně přirozená, talentovaná a se svojí nevinností přesvědčivá!! Sympatické herečce (zasloužená oscarová nominace za hlavní ženskou roli) s divadelní průpravou patří obrovská poklona a především ona je důvodem, proč tento malý milý film shlédnout!! (22.03.2006)

Po počátečním pomalém tempu a zafixování si všech zvláštních jmen, které ke komu patří, jsem se nakonec chytla a byla jsem vtažena do maorské kultury s jejími tradicemi a rituály. Příběh o desetileté dívce jménem Pajkija Apirana, která tolik toužila po uznání svého dědečka Kora, který chtěl předat následnictví Pána velryb vnukovi, ale v žádném případě vnučce Paj. Příběh o lásce, vytrvalosti, ale také o pokoře v nádherné novozélandské krajině je dojemný a silně emotivní zážitek. Keisha byla vynikající a hudba o kterou se postarala Lisa Gerard byla moc příjemně poslouchatelná. Zkrátka nadprůměrný filmový počin (26.11.2012)

Nádherný a zároveň jednoduchý příběh z Nového Zélandu o rodu Maorů, jejich mýtech a kultuře. Podmanivá Keisha Castle-Hudges mě chytila za srdce a já ve scéně na školním představení plakal dojetím. Dokonalost tohoto díla dokládá - knihu napsal muž, scénář a režie žena, hlavní představitelka dívka, nejvýraznější role dědečka náčelníka muž. Rovnováha - příběh o přírodě, o lidství, o vzepření se stereotypu v myšlení a o útěku od rodinného neštěstí o vytrvalosti a magii, kterou civilizace pomalu vytlačuje z našich životů. Magická je i hudba Lisy Gerrard. Děkuji Ti Niki Cairo ( jsi nejen krásná navenek, ale hlavně uvnitř, protože Whale Rider mohl vzniknout především v srdci - v mužském na papíře a žena mu dala vizuální podobu ). (18.09.2008)

Film ne pro kazdeho a predevsim ne pro kazdou naladu. Nekdo muze byt znechucen misty az prehnanym brnkanim na city, ale nekomu to zase vadit nebude. Bohuzel tomuto filmu chybi (resp. je v nem toho malo) ta tresnicka na dortu, kterou na (velke casti) NZ filmu nejvice ocenuji - totiz urcita davka opravdove syrovosti (tim nemyslim primo Once Were Warriors, ale napr. Topless Women, Broken English, Piano) - ta je zde ve velke casti "prizabita" az moc romantickym hudebnim doprovodem, ktery je sice sam o sobe pekny, ale k filmu moc nesedne, me osobne sem tam "vytrhaval" ven. BTW Keisha Castle-Hughes by si toho Oscara za hlavni roli IMO opravdu zaslouzila (Diana Rowan pri castingu detske role opet trefila presne do cerneho, podobne jako kdysi pri obsazeni male Anny Paquin do Piana) (26.02.2004)

nemám slov.. příběh Paj a její rodiny a jejich tradice mě pohltil.. líbil se mi vztah mezi ní a jejím dědou.. on.. Koro se nechce smířit s tím, že právě ona jeho vnučka.. a né prvorozený vnuk, který bohužel při porodu zemřel.. může být ten vyvolený.. vůdce, kterýho tak dlouho hledá :) celá jejich budoucí pouť, by měla být v rukách dítěte, ale né chlapce, nýbrž dívky :) příběh je nevinný.. nesnaží se vnutit.. prodat.. ale ukázat, že i když se tradice má zachovat..a dodržovat.. doba se mění.. modernizuje.. i tradici to může postihnout a postihne :) (15.07.2009)