Lady Snowblood

Díky bohu, že si Tarantino vybral tuhle Japonskou pecku jako předlohu pro svůj fantastický Kill Bill. Lady Snowblood má na první pohled klasickou zápletku jako většina filmů o pomstě, ale není tomu tak, protože se nemstí jako ve většině podobných filmů hlavní hrdinka, ale její dcera, která je od malička vychována jako zabiják a v hlavě nosí jen myšlenku na pomstu. Vizuálně snímku nejde vůbec co vytknout a hlavně já osobně miluju kontras sníh - krev. Krví se v Lady Snowblood zrovna moc nešetří a krev ani neteče ona rovnou stříká ! Dále nejde nepochválit fantastickou hudbu kterou si určitě zamiloval i Tarantino a troufnu si říct, že tenhle snímek je průkopník v žánru o pomstě. (07.06.2010)

To, že Q.T. si z toho filmu mnohé vypůjčil pro první díl Kill Billa dělá z Lady Snowblood paradoxně zajímavější záležitost, než jakou ve skutečnosti je. Jinak se jedná samozřejmě o klasickou ukázku Japonského manýrismu 80. let s několika zajímavými vizuálnímy nápady, s několika méně zajímavými, s hektolitry krve (tedy, chtěl jsem říct "kečupu") stříkajícími dva metry vysoko a s komixou stavbou a mírným nadhledem... Dobrý film na oddech a "vypnutí", ale žádná bomba. 3 a 1/2* (08.01.2007)

Vietor krvipreliatia/sneh podsvetia... Akčné béčko so striekajúcou svetlou krvou, ako keby mali obete všade na tele len tepny, disponuje naopak celkom poetickým scenárom. Že to bol pre Tarantina zdroj inšpirácie chápem. Celkom podnetný filmík. Ale akčné scény mi pripadali krátke a málo frekventované. Miestami trochu nuda. Pár sekvencií naopak výrazných. Iba 3* dávam nakoniec z morálneho hľadiska. Čo sa filmov týka, nebývam veľký moralista, ale príde mi značne zvrátené zmýšľanie ženy, ktorá za nedokončenú pomstu pyká vo väzení a nesnaží sa ju dokončiť za pomoci úteku na slobodu, ale súložením s dozoracami, aby porodila dieťa a následne (resp. až keď vyrastie) ho použila ako nástroj pomsty. WTF?! (28.11.2013)

Ani by mě nenapadlo podívat se na krvavý film o pomstě, kdyby byl vytvořen v jiné zemi než v Japonsku, Kill Billa jsem ale viděla ještě v dětských letech a tehdy mě velmi zaujal. Lady Snow Blood se od něj však liší. Společný mají jen téma pomsty, ovšem zpracování a atmosféra je zcela odlišná a u mě jednoznačně vítězí Lady Snowblood. Ani chvíli jsem se nenudila, příběh je podán velmi poutavě a nejde tam jen o nějaké boje, ale také o lidskou čest a vlastní sny. Krev a krutosti jsou tam sice k vidění víc než dost (i když méně než v Kill Billovi), jenže naproti verzi od Quentina Tarantina nepůsobí tak počítačově a ani realisticky a i v tom spočívá kouzlo starších filmů, kdy se lidé nespoléhali na počítačové efekty, nýbrž na vlastní úsilí a vynalézavost. Zpočátku to na mě působilo úsměvně a tím si mě film získal. Poetické názvy epizod a povedené dialogy, sympatická představitelka hlavní role a působivé ztvárnění, které někdo, zvyklý na „dokonalé“ počítačové zpracování, asi neocení, jsem si však užila. (25.09.2010)

Japonské filmy mám rád, pokud pojednávají o osamělém mstiteli (v tomto případě mstitelce), mám je ještě raději. Kromě příběhu, osobité stylizace soubojů a nevtíravé hudby mne zaujala především bravurní kamera (snímání exteriérů stojí za samostatnou zmínku) a práce s barvami, které jsou chvílemi tak výrazné, až oči přecházejí. Jen si dovolím poznamenat, že tolik světlečervené a nepřirozeně působící "krve" jsem naposledy viděl v Argentově "Suspirii" :-). (23.09.2007)