Lady Snowblood

Čekal jsem podobnou pecku jako třeba "Vlk samotář a mládě" a dostal jsem mnohem míň. V tomhle filmu se totiž nic moc neděje. Začátek o zrození dítěte z nenávisti a začátek tý cesty za pomstou vypadá slibně, ale ouha. Akční scény jsou moc moc špatné a celé je to hrozně uondané. Občas zaujme i "hloubání" nad oprávněností pomsty, ale když se objeví ten novinář, začlo mě to nudit dokonale. (25.08.2008)

Vietor krvipreliatia/sneh podsvetia... Akčné béčko so striekajúcou svetlou krvou, ako keby mali obete všade na tele len tepny, disponuje naopak celkom poetickým scenárom. Že to bol pre Tarantina zdroj inšpirácie chápem. Celkom podnetný filmík. Ale akčné scény mi pripadali krátke a málo frekventované. Miestami trochu nuda. Pár sekvencií naopak výrazných. Iba 3* dávam nakoniec z morálneho hľadiska. Čo sa filmov týka, nebývam veľký moralista, ale príde mi značne zvrátené zmýšľanie ženy, ktorá za nedokončenú pomstu pyká vo väzení a nesnaží sa ju dokončiť za pomoci úteku na slobodu, ale súložením s dozoracami, aby porodila dieťa a následne (resp. až keď vyrastie) ho použila ako nástroj pomsty. WTF?! (28.11.2013)

Nejatraktivnější na Lady Snowblood je v dnešní době fakt, že byla hlavním inspiračním zdrojem Tarantinova Kill Billa. A z filmu mám pocit, že Tarantino veškerou její béčkovitost dal na druhou a povýšil ji do roviny odkazu, kde v podobě Kill Billa dosáhla kultovního "okamrku". Samotná Lady Snowblood pak vypadá, že je míněná více vážně. Všechno to prýštění oranžové krve pak působí poněkud rušivě a nepatřičně. Nemůžu přehlédnout skvělé momenty filmu, stejně tak ovšem musím místa přiznat občasnou filmovou nudu. (12.11.2007)

Japonské filmy mám rád, pokud pojednávají o osamělém mstiteli (v tomto případě mstitelce), mám je ještě raději. Kromě příběhu, osobité stylizace soubojů a nevtíravé hudby mne zaujala především bravurní kamera (snímání exteriérů stojí za samostatnou zmínku) a práce s barvami, které jsou chvílemi tak výrazné, až oči přecházejí. Jen si dovolím poznamenat, že tolik světlečervené a nepřirozeně působící "krve" jsem naposledy viděl v Argentově "Suspirii" :-). (23.09.2007)

Najkrvavejší samurajský film aký som zatiaľ videl (ale pravda je taká že som ich až toľko nevidel). Prirovnávanie k Tarantinovmu Kill Bill je namieste pretože si do svojho opusu s tohoto filmu vypožičal až nepekne veľ. Ako nápad tak aj samotný ústredný motív hudby a konštrukciu deja vyrozprávanú v kapitolách. (Je toho dosť.) Na rok 1973 sú tu extrémne vydarené krvilačné scény pri ktorých až prehnane striekajú z protivníkov litre a litre realisticky vyzerajúcej krvi. Nechýba sekanie končatín, štýlové samurajské postoje seky a mnoho iného. Scéna pri ktorej obesenec prišiel o pól trupu či boss o dve ruky naraz ma dostali. Jediné čo troška kazí dojem je dĺžka. Prvých 30 minút filmu vyznie ako obsah predchádzajúcej časti tu by som sa nebál keby išlo o 3 hodinový epos. (15.08.2013)