Legenda o Suriyothai

Filmy s podobnou tématikou mám opravdu rád a tak jsem, i vzhledem k nominaci na festivalu Sundance a producentovi filmu, se shlédnutím tohoto dílka neváhal. Leč přišla studená sprcha.Velmi ubohé herecké "nevýkony", "absence" scénáře, zmatek a naprostá nepřehlednost dění na plátně , trapné bojové scény, prostě jedna velká nekončící nuda.Hlavně v prvních dvou hodinách film silně připomíná inscenované výpravné dokumenty BBC o egyptských pyramidách. To byl možná také jediný důvod, proč jsem vydržel až do konce. Bral jsem Legendu jako historický exkurz do života v Siamu 16. století. Jedna hvězdička za výpravu a exteriéry. (03.01.2007)

Vyprávění jak ze starých kronik, kterému bohužel chybělo vysvětlení v čem spočívá legenda o Suriyothai. Děj plyne, Suriyothai se usmívá, pak padne. Nějak mi unikl její celkový význam, krom toho, že ovlivňovala svého mírumilovného manžela. Možná, že ve zkrácené verzi chyběly ty správné osvětlující momenty, ale spíše jsem nakloněna věřit tomu, že tam žádné nebyly. (19.07.2010)

Ryze čistokrevný film z thajského prostředí z tamější atmosféry 1/2 16. století. Určitě je příjemnou změnou sledovat historické "řežby" s přítomností národních zvířat Siamu, kdy proti sobě bojují ozbrojení jezdci v brnění na slonech. Tento prvek v ostatních filmech z různých částí světa jen těžko uvidíme. A to z pochopitelných důvodů. Na druhou stranu je zde mnoho věcí, které tu prostě nefungují. Zbytečně dlouhá stopáž. Chaotický děj, kterému by slušelo určité zpomalení tempa hlavně v dynamice několika palácových převratů, kdy v dané rychlosti absolutně nejde stíhat, kdo, kdy, koho a proč zrovna svrhnul, nebo zavraždil. Zkrátka průměr. (21.02.2016)

Suriyothai je v zásadě nadšenecký projekt natáčený s partou kámošů doma na dvorku. Jediný rozdíl spočívá v tom, že tentokrát autorem není uhrovatý filmový fanda z amerického předměstí, ale příslušník thajské královské rodiny, takže díky pomoci tetičky královny byl oním dvorkem královský palác. Když odhlédneme od toho, že tvůrci měli vysoký rozpočet a kupu statistů, vykazuje film veškeré neduhy amatérské filmařiny – naivně hloupoučký scénář, nulová dramaturgie a formální negramotnost ozvláštněná špetkou nápadů (v tomto případě se redukují na to, že štáb dostal do vínu hračku jménem kamerový jeřáb, takže každý druhý záběr je jízda, ale bohužel vždy se stejnou trajektorií). (19.08.2008)

Představitelka Suriyothai je i ve skutečnosti královským potomkem. Podnět k natočení filmu dala sama thajská královna Sirikit. Zapojením thajské královské rodiny do filmu bylo možné natáčet v prostředí, kde se jakýkoliv jiný režisér nedostane. do filmu byla zapojena i thajská armáda a příslušníci thajských námořních sil. Zajímavostí je, že film má asi 2,5 hodiny v americké verzi, v thajské verzi má film délku 3 hodiny a 5 minut, v DVD verzi je i 5 hodinová verze. Zamýšlená délka filmu byla dokonce 8 hodin. Mezi námi, původních 142 minut je i na tento film až dost. První hodina je prakticka nuda, seznamování s jednotlivými postavami, historií 16 století. V další polovině filmu je to lepší, ale žádný zázrak to rozhodně není. Děj prakticky nulový, když pominu sled historických událostí, herecké výkony nijak oslňující. Největším zádrhelem tvůrců je však samotná legenda. Člověk čeká, že Suriyothai povede lid či armádu k vítězství, nic takového se však nekoná. Kdyby měla legenda vzkvést z tohoto filmu, tak právě naopak, spíše to legendu pohřbí. (05.02.2012)