Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Neskutečná inťoušská paráda, která obratně balancuje na hraně existencialismu a pocty Shakespearovu dílu, jeho parafráze, parodie a postmoderní hříčky o vedlejších postavách, které neví, co mají dělat, jak a proč se na dané scéně ocitly. Ze všeho nejvíc jsem si zamiloval Rosencrantzovy fyzikální objevy (Archimédův zákon, Newtonův zákon akce a reakce, turbína, letadlo), které však coby vedlejší charakter Shakespearovy hry nedokázal vysvětlit. Nebo scénu se slovním tenisem. A celý zbytek filmu. (08.10.2014)

Tuto slovní ekvilibristickou hříčku bych moc ráda viděla ještě někdy a do konce, ježto ji před drahnou dobou dávali na ČT2 notně pozdě večer a já neměla sílu si to nahrát. Teď toho lituji, protože filmeček je v běžné distribuci DVD nesehnatelný. Nebo to jednou risknu a zkusím si ho objednat přímo z anglofonní země a užít si ho v originále. Gary Oldman i Tim Roth excelují. Každá další replika mi vyrážela dech. Nasmála jsem se u tohoto břitce inteligentího humoru až až:-) (07.07.2009)

Tohle není ledajaký film, tenhle film si můžete vychutnat slovo od slova, scénu od scény a při každém zhlédnutí si v něm najít něco nového. Tohle je velice chytrý film. Byla jsem svědkem excelentních hereckých výkonů, brilantních dialogů a množství úžasně hravých momentů, ale třebaže Hamleta znám, nepronikla jsem tak docela do ducha filmu, proto si nechávám jednu hvězdičku do zásoby na opakované zhlédnutí. To není stížnost na kvalitu filmu, to je kající přiznání, že jsem do toho filmu ještě dostatečně nedozrála. (26.12.2013)

Moje znalost Hamleta je jen velmi velmi povrchní, ale i tak... Wow! Celé je to o nápadu. A když ho nezprzníte... Coby, kdyby, hra ve hře, kdyby, coby. V podstatě je tenhle film takové blbnutí nad Hamletem a hraní si s prostorami příběhu, které Shakespeare nevyplnil. A když pochopíte a přijmete vnitřní logiku snímku a zapojíte trochu mozek, budete se výborně bavit. 8/10 (10.12.2013)

Tom Stoppard je naratolog; specifický a málem vyhynulý druh uvědomělého vypravěče. Není to však běžný naratolog, protože natáčí a píše tak bezstarostně zábavnou formou, že neustále riskuje, že učiní z naratologie něco, co přináší potěšení. Jeho přístup, nedbající na typickou, od světa odloučenou atmosféru elitářského myšlení, je frenetický a plný napětí. Bere naratologii za límec a nutí ji ke konfrontaci s každodenním životem. Pročež tento jeho vskutku revoluční projekt s nechtěně cimrmanovskými rysy nejenže bezvýhradně obšťastní fanoušky meta-meta-filmů (jeden příklad za všechny: část dramatu sehraná kejklíři a zbytek Hamletem samotným odlišuje fikční vyprávění od běžného vyprávěcího aktu), největší měrou se tu nažďouchne Gerard Genette. Co nažďouchne... bude žrát jak nedovřenej! (18.09.2009)