Motýl (E04)

„Vím, že to není moje chyba. Můžou za to nacisti, ale na ně přece křičet nemůžu, že ne?“ Nedostatek prostoru a svobody nahlodává duševní zdraví a pohodu skrytých Židů. Platí nicméně, že by v tajné skrýši nad kancelářskou budovou neměli tak ječet. Blíží se osmidenní židovská Chanuka, a právě u rodin Frankových a van Pelsových i zubaře Fritze Pfeffera moc důvodů k radosti není. Stejně jako u Miep, která nechápe, proč jí manžel lže. Společně se pak ocitnou na večírku pořádaném její letitou kamarádkou, který je ovšem plný nacistů. A oba manželé si stále častěji uvědomují, jak je důležitá sebekázeň a že by si sami měli vybrat, kdy stojí za to bojovat. Neustále jsme svědky momentů vzdoru, humoru a vytrvalosti, ale já bych uvítal i právě víc vzteku či hrůzy. Prostě tu a tam měli jít tvůrci víc na dřeň, ukázat víc syrovosti a surovosti, nacisté byli jednoduše spojováni s neuvěřitelnými zvěrstvy, které se do určité míry měly (dle mého) do série promítnout. (09.08.2023)