Vlkodlak: Noční lovec

Vlkodlak: Noční lovec je výtvarně vystylizovaná, žánrová jednohubka, které v diváckých očích nejvíce škodí to, že vznikla pod značkou Marvel. Mně osobně se však tento hororově laděný experiment líbil, byť měl své rezervy, co se týče například budování napětí. Bernal a pro mě neznámá Laura Donnelly byli fajn, zároveň jsem rád po letech viděl Harriet Sansom Harris coby šílenou Feliciu Tilman ze Zoufalých manželek. Třešničkou na dortu byl okatý, ale milý odkaz na Čaroděje ze země Oz. (22.11.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)

Príjemná zmena oproti tradičným Marvelovkám. Hoci nech už čokoľvek iné, ten film rezonuje práve svojimi možnosťami priviesť znova na plátna klasické monštrá alebo Lovecrafta. V presne takejto podobe. Ten film má pre mňa v zásade len jednu chybu, ktorou trpia zatiaľ všetky novodobé Marvelovky. Hlúpi záporáci. Stále mi príde úsmevné, že partiu najväčších badassov a lovcov monštier zabijú, ako keby to boli len decká s palicami. Tým pádom nefunguje napätie. Postavy slúžia len na to, aby sa príbeh dostal z bodu A do bodu B. Sú len výplňou bez hĺbky. Takže miesto pre skutočného záporáka tu nie je. Čo ale musím vyzdvihnúť je Gael García Bernal. Jeho civilné herectvo zachraňuje takmer všetko. Aj tie slabšie miesta u ostatných. Viem si to predstaviť ako každoročné prekvapenie, ktoré príde keď to budeme najmenej čakať, aby rozvíjalo tento vesmír ďalej. Bola by škoda, keby to skončilo len tu. Giacchinova hudba je super. (07.10.2022)

Tento Giacchinov love letter starým gotickým hororom, sa akosi nepozdáva ako homage. Chce byť ale nieje, možno pár úvodných minút. Potom ale nabehne moderná forma, oblečená do ČB hávu, vydávajúc sa za niečo, čo dobíjalo kinosály pred desiatkami rokov. Je to proste cítiť rokom 2022. Nápad dobrý a aj forma ušla, ale niečo, čo sa napr. podarilo snímku THE ARTIST, čiže opäť previesť na plátna kín starobilú formu filmu, sa v tomto prípade nekoná. (10.10.2022)

Pôsobivý režijný debut od hudobného skladateľa Giacchina, ktorý pristupuje k vizuálnemu rozprávaniu príbehu ako k magickej hudbe, ktorú vytvára. Pričom každý záber (nota) je synchronizovaná s emóciami postáv. A to všetko v nádhernej čiernobielej podobe, ktorá mu dodáva hororovú atmosféru 40. rokov. 7/10 (14.10.2022)