Fantom Paříže

Devatenácté století, Paříž. Městem zmítá neklid blížící se revoluce, a do toho zde řádí maskovaný vrah, který pomocí důmyslného zařízení zabijí místní prominenty. Na stopě mu sice je detektiv Vidocq (Gerard Depardieu), ale i on brzy rukou zákeřného vraha umírá. Po jeho stopách se vydává novinář Etienne Boisset (Guillaume Canet), který chce svoji knihu o životě legendárního detektiva zakončit efektním odhalením jeho vraha ... Fantom Paříže je typický příklad filmu, kde forma zvítězila nad obsahem. Příběh je celkově takový plytký, jako pírko ve větru se zmítá odnikud nikam, a ono šokující odhalení není až tak šokující (ba naopak je zcela očekávané a navíc docela hloupé). Ale jak říkám - forma, jakou Pitof celý film pojal je naprosto úžasná - kombinace barevných filtrů se zvláštními efetky určitě stojí za vidění (a tak nějak přemýšlím, jestli jsem vůbec někdy viděl podobně vizuálně atraktivní film). Jenže, i když se na film dobře dívá, pachuť z nepovedené story pod těmi vizuálními orgiemi přetrvává ... (30.11.2003)

Pitof sa rozhodol natočiť Fantóma na digitálnu kameru, čo mu umožnilo naplno využiť jeho nepochybné vizuálne cítenie. Zobrazenie Paríža roku 1830 v spojení s pekne kolorovanou oblohou to len dokazuje. Najlepším momentom filmu sú ale scény súboja medzi Vidocqom a Alchymistom, ktoré sa Vám svojou pôsobivosťou najviac zapíšu do pamäte. Veľkou a podstatnou slabinou filmu ale je, že nemá hlavného hrdinu, s ktorým by sme sa mohli stotožniť a sympatizovať. G. Depardieu je síce fajn, no vystupuje iba v niekoľkých (zato podstatných) scénach filmu. (21.05.2004)

Abych byl upřímný, je to spíše tak za 3 1/2 hvězdičky, než za čtyři. Pokud se na tenhle snímek díváte jako obdivovatelé tvůrčí obrazotvornosti, musíte uznat, že jde o skoro dechberoucí podívanou. Některé záběry, kdyby se samostatně "vytrhly" z filmu, by mohly být klidně vystaveny v Národní galerii jako umělecká díla. Skutečně, člověk musí vysoce ocenit práci tvůrců na obrazové stránce tohoto filmu. Nicméně hodně dolů sráží úroveň filmu jednoduchý a poměrně snadno čitelný děj. Zdá se mi, jako by Francouzi neuměli pracovat se solidními náměty, respektive jako by se přespříliš soustřeďovali na vizuální formu a obsah pak trošičku zanedbávají. Stejné nebo podobné pocity, jako u Fantoma Paříže jsem měl i při sledování Bratrstva vlků - Hon na bestii, kde se taky tvůrcům nepodařilo dotáhnout relativně slušně rozehraný děj do konce, protože si snad až příliš pohrávali s kamerou a střihem. Nicméně oproti tomuto filmu je Fantom Paříže přece jen ještě vizuálně vytříbenější a proto mu dávám o tu 1 (resp. 1/2) hvězdičku navíc. (03.11.2003)

Jean Christophe Grangé se stává francouzským Thomasem Harrisem (pokud to někdo neví, Harris je autor Mlčení Jehňátek;)). Takhle syrový a "zlý" obraz Paříže roku 1830 jsem ještě neviděl, ale přitom jsou některé scény neskutečně působivé a svým způsobem i krásné. A ta Alchymistova maska...skvělé. A totéž platí o hudební stránce - hudba od Bruna Coulaise skvěle dokresluje atmosféru a zdůrazňovat kvality Apocalypticy (ve Vidocqvi jejich Hope Vol. 2) by bylo nošením dříví do lesa. BTW nevíte někdo kdy asi vzniklo La Savate?:) (30.01.2003)

Francouzská produkce posledních deseti let má utkvělou obscesi dohnat a předehnat produkci velkých amerických filmových studií a po technické stránce se jí to přinejmenším částečně daří. Fantom Paříže je toho typickým příkladem. Je to originální, s dynamickou kamerou, divokým střihem a zajímavou hudbou. Z filmového hlediska zajímavý snímek, kde vyniknou nápadité trikové sekvence, velké detailní záběry a výborné herecké výkony. Jenže co naplat, scénář je slabý a nelogický. Přestože filmu nelze upřít atmosféru a barevnou kompozici, vzhledem k výše uvedenému scénáři nemohu dát čtyři hvězdičky. Celkový dojem: 65 %. Typický příklad filmu, kde je důležitější, jak je to natočeno, než o čem to je. (30.12.2007)