Baran
Režie:
Majid MajidiScénář:
Majid MajidiKamera:
Mohammad DavudiHudba:
Ahmad PezhmanObsahy(1)
Ilegálně zaměstnaný afghánský vdovec Najaf vykonává těžkou práci v Teheránu na stavbě. Když si přivodí zlomeninu nohy, je nucen za sebe jako náhradu posílat ještě nedorostlého syna Rahmata. Ten ale náročnou práci nezvládá, takže je nakonec pověřen vařením a roznášením čaje namísto fyzicky schopnějšího Lateefa. Tomu se ztráta pohodlné pozice samozřejmě nezamlouvá a proto se snaží mladému Rahmatovi práci co nejvíce znepříjemnit. Ve svém snažení však pokračuje pouze do té doby, než náhodou zjistí, že všechno není tak, jak se zdá. (Richie666)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Majidiho filmy jsou známé svojí lidskou čistotou, ale i utrpením, smutkem, který nás v těch našich podmínkách nutí mnohdy k zamyšlení na co, že si to vlastně tady stěžujeme. Pro mě je nepochopitelná situace v této zemi a už vůbec si nedovedu představit, že bych tam mohla v těch podmínkách, které byly nastíněny existovat. Absence mluveného slova mezi hlavními protagonisty byla sice evidentní, ale o to víc hovořily výrazy jejich očí. Ty mluvily za všechno, od zloby, smutku, nenávisti, poznání až k pochopení a lásce. Ačkoliv je to velmi citlivý až poetický příběh, tak mě přece jen oslovily víc Majidiho jiné filmy, například Božské děti. K tomu mírně negativnímu pocitu přispěl žel i Lateef, kterého hrál Hossein Mahjoub, kde se přiznám, že mně tam moc nesednul po herecké stránce a celkově mně byl nesympatický. Neptejte se proč, v ženách aby se jeden vyznal....... ()
Všetečný a stále zasněný sedmnáctiletý Lateef (Hossein Abedini) se stará na jedné teheránské stavbě o zásobování dělníků - většinou před Talibanem uprchnuvších Afghánců. Když je kvůli novému uprchlíku Rahmatovi (Zahra Bahrami) přesunut na těžší práce, pojme k němu nenávist, avšak brzy objeví jeho tajemství... ()
Majidiovy filmy jsou jak křišťálové studánky plné lidské čistoty, obklopené bahnem bídy iránského všedního života. Baran není tak přeslazený ani srdceryvný jako Božské děti nebo Barva ráje, ale vyznívá stejně prostou a dojemnou poetikou. Každé další filmové setkání s íránskou kulturou a jejich rozmanitou krajinou mě nepřestává fascinovat. ()
Pre mňa zatiaľ najkrajší Majidi. Lateef ako hrdina má krásny prerod z nezodpovedného chuligánského mladíka na dospelého muža, túžiaceho pomôcť tým čo toho veľa nemajú - motivovaný láskou a túžbou. V tej najkrajšej podobe. Je to romanca bez slov a bez odozvy. Je to o pochopení Afgáncov cez oči mladého Íránčana. Baran je príbeh ktorého prostredie pôsobí bezútešne, spustnuto a chudobne, bez života. Postavy v ňom sú ale plné snahy udržať si pokoru a pozitivizmus aj keď je to dakedy ťažké. Sonda do zmýšľania a sonda do ľudsky čistých hodnôt, ktoré sa práve menia kvôli tej láske. A plus dážď a sneh. Posledný záber ako metafora pominuteľnosti len poukazuje že dobré skutky často krát zostávajú bez odmeny. Krásne. ()
Íránská kinematografie si mě získala svou-pro nás značně rozdílnou tématikou i formou zpracování, kterou velmi citlivě převádí na plátno (jako např. Želvy mohou létat nebo Barva ráje). Naprosto jiná mentalita je tu evidentní. K takovýmto filmům musí být člověk opravdu vnímavý. Tento snímek mě sice neohromil, jako již zmíněné, ale přesto si za své citlivé a leckdy i úsměvné ztvárnění jen tak tak ty 4 hvězdy zaslouží,65%. ()
Reklama