Dragon Age: Rozhřešení

Začnu tím, co asi nikoho moc nezajímá, ale co je potřeba hned na úvod objasnit – Dragon Age: Origins je moje nejoblíbenější hra ze všech, kterou jsem k dnešnímu dni dohrál 17x, což je vzhledem k faktu, že dohrání bez datadisků, kdy ale vše důkladně prolezete, trvá nějakých 30-35 hodin (s datadisky cca + 3-5 hodin navíc), vlastně asi solidní výkon (nebo minimálně hodně utraceného času). DLC Dragon Age: Awakening mám dohrané 4x (má to slabší příběh), Dragon Age II pouze 2x (nemám rád co tu provedli se soubojovým systémem a jak recyklují lokace) a Dragon Age: Inquisition 3x (ze série má druhá nejoblíbenější hra, ale je vážně dlouhá, což v praxi znamená, že jí mám ještě asi 2x rozehranou). Jako celek tuhle herní sérii zbožňuji obdobně jako třeba Zaklínače, The Elders Scrolls, nebo Mass Effect a proto si nenechám ujít prakticky cokoli, co z tohoto světa vyjde. Jsem zkrátka zatracený fanboy a loremaster, což znamená, že jsem si tenhle seriál užíval asi o něco víc než kdokoli, kdo o Dragon Age nikdy neslyšel a komu z toho všeho nakonec vyjde třeba jen průměrná fantasy s docela povedeným příběhem, zajímavými postavami, průměrnou animací, která má občas své až příliš dobře viditelné nedostatky, patrné hlavně při používaní CGI u některých monster (drak) a během některých soubojů, především těch, kde se používá magie. Takže jsem tu dokázal ocenit to, že mnohé potvory přesně poznávám a že autoři snad kromě oživlých mrtvol (které tu z nějakého důvodu vypadají jak divní stínoví skřeti) přesně zachovali jejich vizuál. Taky jsem poznal spoustu použitých kouzel, ocenil nahlédnutí do Tevinteru a jeho problémů, které mám opět tak nějak docela zmáknuté a doufám, že v dalším pokračování herní série půjdu i tam udělat trochu toho vlastního pořádku… Obdobně jsem hned poznal původ většiny postav, jejich rasu a classu a až na pár drobností jsem i s tímhle zdejším vyobrazením a širokou paletou, která se tu sešla, byl velice spokojen. Téma otroctví a svobodné vůle mě taky bavilo, přeci jen už v DA:O jsem za městského elfa zažil ledacos, takže mi to nebylo cizí a příjemně to se mnou rezonovalo. Stejně tak mě nemohlo hned ze začátku překvapit, že se tu mají rádi také holky s holkama a kluci s klukama, protože tohle bylo ve hrách od BioWare vždycky úplně normální a než o nějakém nutném zastoupení menšin to bylo spíš o tom, že vám vývojáři chtěli prostě dát co nejvíc rozmanitých možností, aby si ty hry užil opravdu každý anebo i jen vy, ale pokaždé třeba trošku jinak – což je smyslem RPG. A i v seriálu je vše naprosto normálně a přirozeně podané, vztahy mají logiku, je vysvětlené, nebo ukázané, jak vznikly a já jim tak dokázal fandit. Většina postav mi tu byla buď sympatická, nebo mě minimálně něčím zaujala a na poměrně malém prostoru šesti dílů se podařilo vysvětlit jejich motivace, které jsem neměl problém pochopit. Příběh byl na začátku hodně přímočarý, svižně odsýpal, ale v závěru mě některými svými zvraty dokázal překvapit. Ve výsledku – pokud neznáte hry a dáte tomu šanci, pak zklamaní asi nebudete (je to minimálně lehce nadprůměrná fantasy), ale pokud hry znáte, pak si to asi stejně jako já poměrně užijete, a i přes nějaké ty nedostatky nakonec skončíte třeba na takových 8/10 a budete zvědaví, jestli bude nějaké další seriálové pokračování (dvířka jsou otevřená dokořán), případně jestli se to, co se tady děje, v budoucnu nějak promítne do Dragon Age: Dreadwolf. (09.12.2022) (méně) (více)