Božské děti

Pro nás zhýčkané Evropany je ztráta bot maličkost, ale někde je to bohužel obrovská tragédie. Třeba v íránských vesnicích a malých městech. A o tom vypráví tento film. Smutná podívaná, hlavně díky pohledu malého Aliho. Ten asi nikdy nezapomenu. I proto můžu říct, že jsou Božské dětí jednoduše skvělým filmem z pro mě zatím neznámé íránské kinematografie. 85% (19.10.2011)

"Prosím vás pane, nechajte ma závodiť. Sľubujem, že všetkých nechám za sebou..." Môj druhý iránsky film po Rozchode Nadera a Simin a opäť zásah priamo do srdca. Filmu som dal šancu hlavne pre umiestnenie v top 300 naj filmov na csfd. Inak som o ňom nevedel vôbec nič. Už po pár minútach mi došlo, že na tom filme je Božské úplne všetko. Môže vzniknúť tak božsky dokonalý film o obyčajných ošúchaných teniskách? Kurva, že môže...Výkony detských hercov sú úžasné, ich dialógy plné skromnosti a úcty ma úplne dojímali. Je až neuveriteľné ako účinný dokáže byť tento v podstate jednoduchý príbeh. Hudba je čarovná a záverečná scéna so závodmi v behu je úplne fantastická. Nie, nedopadne to tak ako si chlapec vysníval, pretože toto nie je hollywood...Film je božský. Božský a nepredvídateľný ako život sám. Nádhera. 100%. (27.10.2013)

Božské děti pro mě představují mé první setkání s íránským filmem, což je podle mě určitě škoda a své mezery se budu snažit napravit. Protože Majid Majidi mi tímto počinem připravil poměrně nevšední, ale jistě příjemný zážitek. Vypráví příběh o dvou sourozencích, které jako spoustu jiných lidí sužuje obrovská bída, v níž ztráta polorozpadlých bot představuje obrovský problém a přichystá perné chvíle na několik následujících týdnů. Děti v takovém světě se chovají až neuvěřitelně dospěle i přes nízký věk a dokáží se o sebe postarat. Tedy nejen, že tento film skýtá zajímavý příběh s výborným zpracováním, ale rovněž nám poskytuje možnost seznámit se s bídou této části země, podívat se, jak to tam skutečně vypadá. (18.09.2009)

Krásné, dojemné, jednoduché, silné a neskutočne pôsobivé dielko M.Majidiho. Dokonalá ukážka sily iránskej kinematografie a jej najsilnejšieho subžánru - detského filmu. Film bol prvým iránskym filmom nominovaným na Oscara a myslím si, že by si filmy tejto kinematografie zaslúžili častejšie minimálne nominácie (napr. Time for Drunken Horses alebo Farby Raja). Film som si pozrel už po druhý krát a odrovnal ma úplne rovnako ako 1x (záverečná bežecká scéna to je naprostý vrchol - pri žiadnom filme som tak ´´nebežal´´ s hlavným hrdinom). Silnou stránkou filmu sú aj detskí predstavitelia, ktorý sú nenútene roztomilí a hrajú neskutočne pôsobivo, takže najmä vďaka nim sa film dostane silne pod kožu a režisér Majidi (Farby raja, Baran) tu dosiahol doterajší vrchol svojej tvorby. A ak sa konečne niekedy prinútim urobiť zoznam svojich top filmov, tento film určite nevynechám. (24.03.2005)

Může být působivý film, ve kterém jde jen o to aby měli děti kvalitní obuv? Ano, může a "Božské děti" jsou toho důkazem. Úžasný malý příběh dvou sourozenců a jednoho páru tenisek v těžkých podmínkách íránských slumů. Úžasní a neskutečně působivý dětští herci a atmosféra někde mezi veselým dětským filmem a komorním sociálním dramatem. (25.08.2011)