Lulu na mostě

Krajně podezřelé v maličkostech, které vám nesedí a tak hádáte, jestli je to záměr nebo prostě jen špatný film. Po předčasném odhalení pointy jsem došla k názoru, že obojí, ale zvědavost mě přesto postrkovala kupředu, vstříc něčemu, co mně přeci jen zavře ústa, zívačkou však došlo k pravému opaku... Odnáším si tak pouze příjemný pocit z přítomnosti Harveyho Keitela i Miry Sorvino a úsměvný postřeh ohledně papuly Giny Gershon - Joker bez jizev či dokreslených kontur, hmmm :-) (27.11.2014)

Tak v tomhle jsem se našel a zahlídl tam to svoje, co vás z jakéhosi důvodu příjemně naplní a nechá nad tím vším po skončení přemýšlet. Lulu na mostě je další z řady symbolických filmů, které hovoří skrze pohyblivé obrazy a přes interpretaci vlastního příběhu nabídne něco navíc. Na jedné straně pozorujeme mysteriózní příběh o jazzmanovi, který po přestřelce v baru narazí na podivný kámen, který ho spojí s osudovou láskou. A na té druhé podobenství o posledním životním soudu. Je to velmi křehká story, která překvapí svým závěrečným vyústěním a poskytne pozoruhodný zážitek na večerní rozjímání. Velmi milé pokoukáníčko, které jsem vůbec nečekal. (18.07.2014)

Když se vám svět zhroutí, nic od života nečekáte, a on vám sešle ještě na závěr dar v podobě velké lásky, zní to pateticky, ne tak ale v případě tohoto filmu. Je to takový jazzový snímek, všechno to jede v pomalém barovém tempu a Harvey i Mira si ty své role opravdu vychutnávají. Možná, že ten film je úplnej nesmysl, ale mne to oslovilo velice. Závěr tomu dodává dalších dimenzí. Pro milovníky Harveyho Keitela povinné, Mira Sorvino září energií, úplně jsem se zakoukal, nádherné melodrama.90% (02.12.2012)

Tak tomu poviem alegória na premárnený život a zahodenie aj tej poslednej šance stať sa lepším človekom. Veľmi príjemné prekvapenie. Taká romantika pre náročného diváka, mindfuck, ktorý (hlavne v závere) dokáže pomotať hlavu. Zároveň je tu ale aj veľa romantiky a pár nezabudnuteľných emotívnych scén, hlavne v spojitosti s Lulu, ktorá bola skrátka úžasná a nádherná, chválim výborný výber herečky. Je takmer isté, že sa P. Auster nechal inšpirovať majstrom v obore a síce D. Lynchom. Cítiť to tu snáď z každej scény a to aj v spojitosti s hudbou, ktorá mi k tomuto filmu zapasovala ako riť na šerbeľ. Je tu plno symbolov, ktorých význam sa divák nedozvie hneď, ale k vysvetleniu dospeje až podstatne neskôr. Ide vlastne o dvojvýznamovú skladačku, pričom je na divákovi ako si celkovú pointu vyskladá, a ktorou cestičkou sa nakoniec vyberie. Viac sa k tomu bez spoilerov nedá napísať, jednoducho si to treba pozrieť, hlavne náročnejší divák si tu príde na svoje. 89/100 (24.08.2015)

Trochu jako byste vzali Mulholland Dr. (čímž Austera nehodlám nařknout z plagiátorství, ta asociace je hodně volná a hlavně tu Lulu byla o tři roky dřív), ubrali většinu temnoty a neprůhlednosti a nahradili ji křehkostí téměř motýlí. Napoprvé jsem se cítil několikanásobně podvedený (počínaje tím, že se ve filmu o saxofonistovi hraje na ságo asi dvacet vteřin, a konče… na první dojem samoúčelnými úhybnými manévry ve vyprávění, bez spoilování to neumím říct konkrétněji), ale stejně to ve mně nechalo pocit hřejivého zážitku. Podruhé, když už jsem věděl, co nemám čekat, jsem se v té vlastně nesložité, a přece ne tak docela triviální lyrické symbolice krásně rozpustil. — Domácí úkoly: Pandořina skříňka, Murphy (02.02.2016)