Únos Šogunova následníka

Opravdu velkolepé dílo, v podstatě samurajský velkofilm. Jednoduchý děj dává dostatek prostoru pro spoustu akce a nějaké to klasické "samurajské rozjímání" a občas filosofování. Parta perfektně vycvičených bojovníků, z nichž každý ovládá jiný styl boje a jiné zbraně, se vydává na dlouhou cestu s malým klučinou, který se má stát šógunem. V patách jim je ale několik tisíc najatých vojáků v čele s mým obrovským oblíbencem japonských akčních "karate/samuraj klasik" Sonny Chibou. Zde si Chiba střihl roli záporáka, ale není tomu tak zcela. Stojí prostě na opačné straně než hlavní hrdinové a je to dokonalý stroj na smrt, což shlédneme v úvodní akční scéně, kde prochází japonskou stavbou a nekompromisně kosí desítky nepřátel (absolutně nejlepší scéna filmu, choreografie a Sonnyho umění bere dech ...). Sonny má však rovnocenného soupeře v podání Kena Ogaty. Jejich duel je vyvrcholením filmu, špičková choreografie souboje na meče která vystihuje i realitu souboje (řežou se jak zvířata, prohazují zdmi, neustále mění pozice a místo boje, využívají proti sobě vše, co je po ruce ...). Film nabízí obrovské množství akce, soubojů a opravdu neuvěřitelně zde dostali zabrat koně! To jsem v žádném filmu nikdy neviděl, ani ve westernech. Když vidím 20 x za film podrazit koni nohy tak, že udělá ve zpomaleném záběru otočku na hlavu, tak mi je ho fakt líto, nebo si říkám, že to má prostě nacvičené. Ale když vidím koně padat do propasti, hořet a vybuchovat ... tak to už mi příjde trochu příliš. V podstatě jsem zmínil klady filmu, je to dobrý samurajský film, opravdu řežba. Navíc já tyhle japonské samurajské řezničiny miluji. Ale přesto nemohu u tohoto filmu dát plný počet a to z důvodů, které film trochu kazí. Herecké výkony nejsou zrovna nejlepší a ve srovnání s kultem jako je například "The Yagyu Conspiracy/The Shogun's Samurai (1978)" zde sledujeme spíše "ochotnické herecké výkony". Dále je film neuvěřitelně protahován, vzhledem k tomu, že nemá v podstatě žádný složitější děj, tak to ke konci již trochu otravuje. Dlouhá stopáž filmu je zde trochu na škodu. Dále pak jistá "plochost" celého filmu, který se bere příliš vážně, ale ve skutečnosti je to jen přehlídka mnoha akčních a bojových scén (které uznávám jsou někdy neuvěřitelné). (01.10.2008)

Pouze pár dobře natočených soubojů mi brání v tom Šogunová následníka úplně shodit. Natočit tenhle film o deset let dřív, nebo o deset let později, mohl být mnohem lepší. Ale bohužel na něj vyšla kulturně odpudivá 80. léta. A to se v lecčems odráží. Například v kostýmech a účesech, ty jsou sice jakoby dobové, ale někteří roninové se síťovanými tílky a trvalou vypadají spíše jako z klipu Duran Duran, než z historického filmu. A i přes slušné akce, je zde několik vysloveně trapných nešvarů typických pro akční filmy z této doby, např. zrychlené záběry, promítnutí skoku pozpátku atp. Ale největší překvápko si pro vás film schovává zhruba v poslední třetině, kdy se z ponurého a velice slušného soundtracku japonského Morriconeho Masaru Sató, přeskočí do osmdesátkových rockových vod toho nejhoršího ražení. Asi jako by Scorpions zpívali japonsky. To je po atmosférické hudbě hrající ve zbytku filmu jako spadnout v létě do ledové vody. Ale co mi ve filmu vadilo zdaleka najevíc je evidentní týrání koní. Živí koně padají z mostu do vody, dělají kotrmelce z útesu, běží zapálení atd. Příčmež je evidentní, že se nejedná o triky. Dokážu přihmouřit oko, když třeba ve filmu Andrej Rublev napíchnou nájezdníci koně. Tato krutá scéna ilustruje syrovost doby, ale trápit zvířata kvůlie takovéhle slátanině je trošku moc. (09.09.2011)

Samurajský film kombinující prvky čínských klasických kung-fu filmů, béčkových akčňáků a heavymetalové atmosféry (ten samuraj v úboru člena typické heavymetalové kapely byl opravdu skvělý :)). Myslíte si, že taková kombinace nemůže dopadnout dobře? Mrkněte se na Shoguna Iemitsu a uvěříte, že může. Je to spíše 70%, ale protože jsem se dobře bavil, dávám 4* :) (08.01.2010)

Po celou dobu jsem upřímně litoval, že jsem to neviděl v tom správném klukovském věku, protože pak bych tento tupě zábavný přímočarý mix nesourodých prvků (wuxia samurajové, šermovačky s katanami, sedm statečných versus tisíce vojáků na porážku, tak špatný až vlastně zcela dokonalý přehrávající šogun, detailní gore efekty, nenavazující střih během akce, do absurdna přepálené zvukové efekty, hořící vybuchující kůň, takřka nonstop zpomalovačky i opakovačky atd.) snad i miloval. Každopádně nyní se přes některé z nich nedokážu při nejlepší vůli přenést; především pak přes šílenou pasáž, kdy se nikým neočekáván (a proboha snad i nikým nezván!) rozjede naprosto šílený uši trhající osmdesátkový japonský popíkový metal, který ne a ne skončit po snad deset minut. Jestli vám to celé zní jako ideální materiál pro doživotní guilty pleasure lásku, tak máte naprostou pravdu. Pokud to tedy uvidíte nejpozději ve svých čtrnácti letech. (06.04.2013)

Westernová schémata v dramatu o chlapci, který nikdy nepoznal otce a konečně našel mužský vzor. Pár letmých přeletů k trashové poetice (samuraj v kůži s pyramidami, japonskej heavy metal při útěku na koních) jen obohacuje středověký příběh o partě čestnejch chlapů, kteří se postavili doslova celé armádě. Hrané hrdinské samurajské anime, kde svojí roli sehrají i světlušky a všechny podoby japonské přírody, jenž potěší mužské srdéčko v každém věku. A dostane se i na komické scény, ale ne ty přehnaně expresivní výlevy zavánějící trapností, na které jsme v asijské produkci té doby zvyklí. Tlesk, tlesk... (05.11.2008)