Úsvit

Citlivé v obou významech slova, dramatické vždy když uslyšíte ždímat starou pračku a řemeslně sebevědomé při těžení funkcionalismu mého rodného města (ať už se jedná o papundekl, nebo reálné kulisy). Zvolené nosné téma ale bylo po vypravěčské stránce příliš velké sousto, obzvláště když se na konci válela na talíři ta rozžvýkaná (partnerské vztahy hlavních postav, klacky pod nohami vzkvétajícího kapitalismu). Možná jsem se přehlédl, ale zdálo se mi, že na letišti v polích vedle Electry L-10 stál i DeLorean doktora Browna. Snad to nebylo jen proto, aby výpad prostřednictvím vulgárního označení dámského přirození působil tak cool.. (18.01.2024)

Dlouho jsme nebyli světoví, tak už zase jsme! Aspoň na chvilku. (04.10.2023)

Příliš ambiciózní a zároveň příliš slabé. Žánrově neukotvené, celkově nejisté. Je to thriller? Je to krimi? Drama? Dobovka? Psychologický film? Moderní melodrama? Nikdo neví, ale hodně diváků tleská, protože je to jednoduše jiné. Někoho rozptýlí malebné Tatry a prostředí Baťova Svitu. Jiného diváka upoutá hermafroditismus (přestože mnohem lépe toto téma zpracovala jiná dobovka Berlin '36) a málokdo vidí, jak slabá je psychologická linka mezi hlavními postavami, interakce mezi vedlejšími postavami jsou zkratkovité a i když má Úsvit zdařilou kameru, výprava, kostýmy a masky se reálií roku 1937 drží skutečně jen volně. To jsou ti herci upravení podle poslední trendů barber shopů, jersey bundy a mikiny s kapucí... které jsou srozumitelné dnešku, ale nesmyslné v dané dobovce. Některé detaily jsou sice zdařilé, například použití písně Františka Krištofa Veselého, ale celek selhává. Ať už jako krimi, drama nebo osvěta. (22.01.2024)

Mohutně kritizovat (nejsem v tom úplně jinej) stav současné české kinematografie umíme, přesto se každoročně objeví několik titulů, které můžou třeba na evropském trhu hravě konkurovat. Retro drama Úsvit, které má hlavní triumf v Elišce Křenkové, mezi takové patří. Baťa tehdy po vzoru Zlína odkoupil od slovenské obce Veľká přes půl milionu metrů čtverečních pozemků s cílem postavit moderní průmyslové město. Nikdo z továrny ovšem moc netuší, jak naložit s mrtvolou novorozeněte pohozenou v hromadě písku. Tedy nejde o postup, ale hlavně o to, že se jedná o novorozence s mužským i ženským pohlavním orgánem. Pozor, máme rok 1937, válka je za rohem, navíc (těhotná) manželka ředitele továrny, který se vzhlédl v politikaření a lezení do zadku šéfům, začne do záhady šťourat. A to, co si myslí nebo na co nedostudovaná lékařka přišla, nemá problém vykřičet do světa. Výprava, kostýmy, kamera, výrazné barvy… všechno šlape. Naopak přes prsty by zasloužil zvukař, mnohým dialogům (v tuzemské kinematografii tradičně) prostě nejde rozumět. „Kriminální“ příběh postupně lehce ustupuje, zaměřujeme se na několik rovin intersexuality a ve velkém se tu kope ve prospěch sexuálních menšin. Na aktuálně četně diskutované téma vnímání jinakosti máme nespočet „odborníků“, svůj názor vynechám, ale je patrné, že skrze předsudky a facebookové konstrukty v našich hlavách jsme se moc daleko neposunuli. Navíc nevím, jak moc tvůrci operovali s faktem, že pár let po událostech pod Tatrami jsme to s onou větší otevřeností a lidským porozuměním dotáhli k tragédii zvané koncentrační tábory. Matěj Chlupáček nemalé ambice promítnul i do své prvotiny Bez doteku, ovšem to mu bylo pouhých 19 let. Teď o deset let starší přináší zajímavý kus, u kterého pořád nevím, zda mu nedat spíš čtyři hvězdy. A to zejména díky zmiňované amatérské detektivce Křenkové, která je správně sarkastická, která nehodlá být poslušnou ženuškou a která si snad dojde pro Českého lva za hlavní roli. (17.01.2024)

Tvorcovia sa zamerali na aktuálnu tému “inakosti” a následného (ne)rešpektu okolia, pričom samotný námet vedomky zasadili do doby pradávnej, aby to tak nebilo do očí. Pokiaľ chceli vyvolať súcit, nepodarilo sa. Pokiaľ mali záujem o to, aby sa človek nad sebou zamyslel, beriem to! Lenže koľko ľudí bez štipky tolerancie si takýto snímok pustí, a keď si ho aj pustí, koľkí ho budú ochotní dosledovať, keď im dôjde, o čo tu vlastne kráča. To jest otázka. No a krimi nečakajte. Žiadne krimi .. (20.12.2023)

Nadprůměrně natočené průměrné podobenství, jehož děj příliš nepřekvapí a postavy (snad až na jednu výjimku) takřka nevykročí z pevně sbitých škatulek, které jim scénář přidělil. A ačkoliv je  poselství chvályhodné, vyznívá Úsvit nakonec spíš křečovitě. Škoda, že tvůrci nesáhli třeba po příběhu Zdeňky Koubkové/Zdeňka Koubka z téhož období (knihu "Příběh české rekordwoman: Zákulisí největšího sportovního skandálu první republiky" doporučuji), který je zajímavější a především se skutečně stal. (15.01.2024)

Celou dobu mi spolu s příjemným mrazením přišlo, jako bych se díval na českou verzi "Don't Worry Darling", což myslím jako ohromnou pochvalu. Cítím hrdost! [Netflix] (27.12.2023)

Na úvod tohohle komentáře bych rád podotknul, že jsem zcela tolerantní k jakékoliv formě člověka ani nechci rozporovat existenci tohohle nebo tohohle a ať si kdo chce dělá co chce pokud je to jeho věc a nesnaží se ostatní hystericky přesvědčit, že je to norma a kdo to tak nevnímá je zakomplexovaný homofobní jedinec, ale komplex z toho asi mají hlavně ti co tohle nejvíc vyřvávají. Mě to žíly netrhá, ale vadí mi když se do mě někdo snaží na sílu nacpat přesně tenhle přístup tak jak se to děje v tomhle filmu. Ještě začátek by ušel a vzbuzuje v divákovi určitá očekávání, ale od toho twistu v podobě toho šokujícího odhalení to šlo celý do kopru. Najednou jsem měl pocit, že to přepnulo do úplně jinýho filmu a já jsem se co chvíli chytal za hlavu a říkal jsem si cože? A to jako vážně?! No nic víc psát nemá smysl i tak mě ti všichni hrozně moderní tolerantní a liberální jedinci sežerou zaživa. Napíšu snad už jen tolik, že nový úsvit a bod obnovy českého filmu se bohužel nekoná. No do toho druhého zmíněného se po pravdě ani moc neženu a v nejbližší době se na tom asi nic nezmění. Jinak nevytahuji to často, ale v tomto případě se o tom zmíním. Zajímavé a trefné komentáře : verbal, a0001 a Skeksis. Za mě po filmařské stránce ok, ale obsahově totální odpad. Mno za ty Tatry dám teda aspoň 10% (01.04.2024)

Ten plný počet je síce na domáce pomery, ale aj tak špičková práca európskeho formátu. Silná a dôležitá téma dostala chytľavú hereckú aj formálnu podporu a výsledok je radosť sledovať. Vidieť, že Chlupáček nie je tradičný československý intelektuál s kamerou, ale skutočný filmár. Chybičky krásy by sa našli (dostratena idúca linka s komunistami, rýchly prerod manžela), ale to je maličkosť. (13.09.2023)

Snímek má nápad, povedenou vizuální stránku a atmosféru, kterou podněcuje zdařilá hudba. Herecké výkony potěší a prostředí Tater nahrává pro čtvrtou hvězdičku. (08.02.2024)

Český queer drama z předválečnýho období? Je to sice k nevíře, ale režisér Matěj Chlupáček natočil sice atypický, ale o to víc poutavý historický drama, který se v našich končinách jen tak nevidí. Natočit totiž drama zabývající se tématikou intersexuality, vztahu k jinakosti, a posedlostí skepticismem/konzervatismem na pozadí korporátní budovatelské baťovské idylky na sklonku druhý světový války chce fakt ambice, na který má koule fakt málokterý tvůrce. Navzdory dobovýmu zasazení a čecháčkovský nátuře Chlupáček tyhle kontroverzní [a bezpochyby moderní] témata pojímá s patřičnou něhou a poctivým filmařským řemeslem, za což si fakt zaslouží nejenom uznání, ale respekt celkově... Eliška Křenková s každým novým filmem navíc dokazuje, že jde o jednu z nejtalentovanějších domácích hereček, a každou scénu si zde krade zcela právem pro sebe. ÚSVIT je tak ve výsledku originálním dílkem, který česká kinematografie - a zejména pak historický žánr jako takový - potřebuje jak sůl. Inu, jak se říká: pokrok nezastavíš. (13.03.2024)

Asi bychom si Slovensko roku 1937 neměli moc idealizovat. Obzvláště tam, kde lidé žili v dědinách pod horami. Čas jako by se tam zastavil před 200 lety. Konec konců kdo nevěří ať si zajede třeba do Rumunska do Bukovinských nebo Maramurešských Karpat. Opravdu bych chtěl vidět takto pokrokového otce tam kdesi na východě. O filmu jsem netušil zhola nic, jen jsem věděl, že se to odehrává kdesi na Slovensku těsně před válkou a že tam hraje Eliška Křenková, se kterou jsem ještě v hlavní roli neměl tu čest. První co diváka bouchne do očí je vizuál. Kamera, filtry, hudební podkres, vše je super. Když tak Eliška v třicátkovém outfitu, který ji sakra slušel stojí na zelené louce proti pásu hor a nad hlavou má modrou obloha s Lockheed Electrou, jeden by měl dojem, že kouká na Vzpomínky na Afriku. Tvůrci si vůbec vzali docela slušné sousto už jen s tím dobovým zařazením. Ale poprali se s ním skvěle. Bohužel se od půlky filmu začne řešit zase sexualita jednoho z hlavních hrdinů. Manželka ředitele závodu je nesmírně pokroková a je v tom pokroku asi tak skoro o sto let napřed před dnešními pokrokáři co film natáčeli. A ačkoliv se pohybuje ve vybrané společnosti, klidně řekne na společné večeři s Baťou o jedné ze spolusedících co není pokroková, že je píča.  To jistě. A takhle to dopadá, když film někdo podle mne natáčí z čistého kalkulu, že na toto téma bude v zahraničí slyšeno na festivalech. Bohužel ale o dané době ví akorát tak kulové. Ono je taky rejžovi  pouhých 29 let, tak těžko může něco vědět o noblese první republiky a chování v kruzích o kterých film pojednává.  Pisateli scénáře je víc, celých  35 let... Eh. Co koho vedlo k natočení této zvláštnosti opravdu netuším. Je faktem, že dnešní nýman...  pardon progresivisté  Tomáše Baťu ještě pořádně nepozvraceli, takže v tomto má film jisté jakési prvenství. Kdyby film vznikl před dvaceti lety, neřeknu ani popel. Ba co víc. Řekl bych námětově, zajímavé! Ovšem v kontextu dneška se na to dívám tak trochu jako někdo, kdo je feminismem a LGTQ tématikou už přecpaný a přesto se mu cpe další a další nášup tohohle progresívního prejtu. Přitom to mohla být docela solidní detektivka.  Filmařsky film snese opravdu mezinárodní srovnání a to po technické stránce. Eliška byla také půvabná a film herecky skvěle táhla. Bohužel scénář je za mně opravdu na odpad. Celý film mi velmi připomněl film Narušitel. Tam dotyčný také tak nějak netušil o čem vlastně období o kterém natáčel vlastně bylo. A podle toho oba filmy dopadají. Dávám za 3 morfínové tabletky. * * * (30.12.2023)

Nejdůležitější českej počin od Hořícího keře. Obsahově i formou. Hrdost. (14.10.2023)

Citlivá, ožehavá téma, len zasadená do inej doby. Príbeh je slabý, ako sto krát uvarený čaj. Na druhú stranu je ale veľmi zručne natočený, potešili aj Tatry a rozosmiala jedna scéna, v ktorej hlavná hrdinka odpálkovala jednu pizdu. Priemer. 60/100 (22.12.2023)

Skvělá technická úroveň. Výběr doby a prostředí a s tím spojená scénografie, užití miniatur budov a efektů, které do nich zasazují živé postavy, je super. I ten protetický make-up na tváři Ladislava Hampla vypadá poměrně solidně. Ale příběh, k němu přidružená témata a charaktery už fungují méně a chvílemi působí stejně těžkopádně jako ten připitomělý anglický název We Have Never Been Modern. Mám problém s několika morálními aspekty snímku, které jsou buď podávány jako zcela bezproblémové, nebo nejsou pro jistotu zmiňovány vůbec. Celkově však jde stále o jedno z tematicky zajímavějších letošních děl české kinematografie, i když dle mého názoru tak trochu po vzoru rčení „mezi slepými jednooký králem“. [KVIFF 2022] (13.09.2023)

Chlupáčkovu stylu asi nikdy na chuť nepřijdu (pokud tedy vůbec lze mluvit o nějakém stylu u někoho, kdo natočil jen 2 filmy) a v jednotlivostech mě to jen otravovalo (úvodní záběr otočený vzhůru nohama, odpočítávní dní do příjezdu šéfa/porodu, animované sekvence vysvětlující hermafroditismus, moderní dialogy, debilní EN titul filmu We Have Never Been Modern, Königovo & Langdonovo herecké neumětelství...) a jako celek příšerně nudilo. Eliška Křenková je zde ovšem dokonalá a její postava je velká sympaťačka, ale celá ta dobová šmíra je prostě strašně nevěrohodná (obzvlášť pro člověka, který zná většinu těch lokací; btw. nepochopil jsem, co tam dělala ta Bílkova vila), a když si vezmu, jaká na to byla tlačenka ve Varech, tak se jen musím ušklíbnout, že stačilo si počkat pár měsíců, než se to objevilo na VOD, aby člověk stejně zjistil, že zas o tolik v těch Varech nepřišel. (24.12.2023)

Po dlouhé době jsem se šla pokochat do kina českým filmem. A dobře tak, neb Úsvit je zcela osobitým zjevem, který vybočuje a zároveň hodně překračuje domácí filmové luhy a háje - tematicky i formou. 85% (14.10.2023)

Vizuální stránce není co vytknout, lahodí oku od začátku do konce. Miro Šifra si ukousl obrovské sousto a chtěl pojmout hnedle několik témat, jenže ani jedno se mu nakonec nepodařilo zpracovat zajímavě. I když je politická nervozita cítit ve vzduchu, emancipace žen a dělníků začíná vystrkovat rohy, tak ještě do příběhu narouboval téma vousaté prvorodičky. Naštěstí je Chlupáček velmi schopný režisér, takže dokázal z mizerného scénáře vytěžit maximum. (18.05.2024)

Jediná výčitka, že by deju slušelo trocha viac rozmáchlosti, možno zapojenie ďalších vedľajších postáv, aby toľko vecí nemusela riešiť deus ex machina Martha Issová. Inak skvelí herci, krásny vizuál, úroveň napr. poľskej oscarovky. Češi urobili kardinálnu chybu, keď zrovna v dobe, kedy Akadémia hlási oceňovanie diverzitných projektov, poslali na Oscary nejakú konvenčnú biografiu. S týmto by tam fakt mali šancu. 85% Ps: Plagát top. (06.10.2023)

Možno potencionálne najväčšia výčitka voči filmu, že hlavná postava pôsobí ako vytrhnutá z dnešnej doby a zasadená hlbšie do minulosti, mi pripadá ako jej najväčší klad. Ono ak by sme presne tieto postavy zasadili do súčasnosti a scenár by bol viac menej totožný, nič by sa nezmenilo. Táto štylizovanosť mu dodáva na nadčasovosti a osobne som bol priam nadšený z toho, že som videl náš historický film, kde sa chovali a rozprávali postavy iným štýlom ako sme videli už stokrát inde. Filmu vyčítam skôr potlačenie dôležitej vedľajšej zápletky do pozadia, možno už ale neboli peniaze na nakrúcanie s obvinenými. Alebo išlo skrátka len o hlavnú postavu a obeť a na všetko malo byť nahliadané tak, ako by bola všade prítomná. (03.01.2024)