Wimbledon

Výborné spojenie romantickej komédie so športovou drámou. Bettany mi opäť raz dokázal, že postavy neistého smoliara mu sadnú ako uliate. S tým je spojené aj pekné posolstvo, a síce, že láska hory prenáša, dodáva na sebaistote a prispieva k lepším športovým výkonom. Len to s ňou treba vedieť a snažiť sa, aby potom vydržala. 75/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (30.09.2015)

Typický příběh s typickým koncem, který obsahuje veškerá dávno provařená schémata romantických filmů (jako je nelibost rodičů a obligátní změna situace na poslední chvíli), ale pokud se s tímto srovnáte a pojmete to prostě jen jako další příjemnou oddychovku, rozhodně nebudete zklamáni. Za zmínku také stojí zajímavé nasnímání tenisových zápasů a i když je samozřejmě od začátku jasná, jak ten či onen souboj dopadne, nepostrádá Wimbledon určitý prvek napětí a originality. (11.01.2006)

Velmi obyčejná romantická komedie. Zápletka je zasazena do tenisového prostředí nejznámějšího světového turnaje. Románek mezi nadějnou tenistkou a s kariérou se loučícím tenistou budí ve svém podání ještě menší dojem reálnosti, než jsem u filmů tohoto druhu zvyklý. Film ničím moc nepřekvapí, ale ani neurazí. Rozhodně to není můj šálek kávy. 53% (21.01.2011)

Mám rád filmy o sportu, mám rád i tenis, ale jen málokdy se tvůrcům podaří zachytit autenticitu sportovního prostředí. V případě Wimbledonu snad ani tvůrcům o zachycení reality ani tak nešlo, protože i laik pozná, že tady se opravdu hodně věcí nepovedlo. První problém nastává už v samotném obsazení. Zatímco Paul Bettany, ač to není zrovna žádný extra fešák, může, s přivřením obou očí, být dobrým tenistou, ale rozhodně nemůže porazit Hewitta ani Federera, jak nám tvůrci bezostyšně tvrdí, kdežto Kirsten Dunst, která snad v životě nedržela tenisovou raketu v ruce, tady vystupuje jako mladá tenisová hvězda. K smíchu! Vše je tu absolutně předvídatelné, naivní a nesmyslné. Podle mě je Wimbledon jedním z nejhorších filmů o sportu. 10% (19.01.2009)

Příjemný a svěží zážitek. Je pravda, že podstatnou část úspěchu nesou na svých bedrech ultrasympaťáci v obou hlavních rolích, ale to není na škodu. Matrixovské zpomalovačky a podobné hrátky vypadají hezky, stejně jako celé zápasy. Dokonce jsem se přistihl, že Peterovi napjatě fandím. Co je však nejdůležitější - u humorných a romantických chvil jsem se nervózně neošíval, působí lehce a přirozeně, vyloudí na tváři úsměv. To je přeci primární cíl podobného filmu, ne? Jinak je nutné říct, že Wimbledon pouze víceméně povedeně recykluje své zdařilejší předchůdce... (06.04.2008)