Vanilkové nebe

Čekala jsem. Čekala jsem dlouho. A pak Godot přišel... Ano, je to tak. Konečně se mi dostal do rukou další snímek, který propojuje všechny důležité složky (děj, atmosféru, originalitu, herce, hudební doprovod, kameru atd.) s tak nenucenou bravurností, s jakou dokázal Claude Monet jednoho krásného dne zachytit své Vanilkové nebe. Snímků balancujících mezi výrazným nadprůměrem a dokonalosí je velice málo - avšak ještě méně je lidí, kteří dokáží takový snímek správně poznat a ocenit. Všem, kteří to dokáží, upřímně tleskám!!!;-) (17.01.2010)

Tom Cruise vrhá do kamery úsměvy hraničící s úletem u Oprah, tahá na ksichtu masku, jíž by mu záviděla i Manuela, a dvě hodiny řeší, jestli je blázen nebo se mu to všechno jenom zdá. Zajímavý experiment, který mi zaryl brouka do hlavy právě oním vysmívaným koncem, jenž je, přiznávám, prvoplánový a trčí z něj snaha dostat se z dějového klubka alespoň nějakým způsobem ven, ale imho usadil všechny žánrové úlety přesně na své místo. Po k smrti nudném Na pokraji slávy mi Crowe udělal radost. (25.11.2008)

Hned na začátek musím říct, že na „Vanilkové nebe“ se chci podívat ještě minimálně jednou – ale pochybuji, že se moje hodnocení změní. A pokud ano, pak jen směrem nahoru. Proč?Vysvětlení je snadné – „Vanilkové nebe“ je prostě silný film. Není jednoduchý a mnoho lidí může znechutit jeho závěr, ale to nemění nic na tom, že byste si „Vanilla Sky“ neměli nechat ujít. Když přeskočím výborný scénář a přesnou práci Camerona Crowea na režisérské stoličce, nezbývá mi nic jiného než vyzdvihnout obsazení filmu a výkony hlavních představitelů. Tom Cruise, Penélope Cruz, Cameron Diaz, Jason Lee a Kurt Russell – ani jednomu z nich nemám co vytknout. Je ale ještě jedna věc, kvůli které je „Vanilkové nebe“ tak dobrým filmem – a tou je atmosféra. Těžko popsatelná, intenzivní a nesmírně živoucí. Nejúžasnější okamžik pro mě ale nastal až po skončení filmu, kdy jsem si uvědomil, o čem „Vanilkové nebe“ vlastně je. Správněji bych měl říct, čím pro mě je. Je jednoduchým poselstvím...Poslouchejte dobře od samého začátku a možná i vy uslyšíte “Abre los ojos!“ (19.10.2005)

Tři moji neoblíbení herci, jak vzhledově, tak svým podáním (u Cruise snesu jen role u Spielberga), ale přesto to dopadlo relativně dobře. Příběh moc romanticky nepůsobil, ta dramatická složka to celé přebila a vůbec jsem z toho neměl dobrý pocit. Taky není divu, když se skoro celý film díváte na zdeformovaný obličej nebo masku bez grimas. (13.12.2009)

Sny, štěstí, podvědomí, láska a díl Back to reality z Red Dwarf.. Croweův romantický mind fuck mi hodně svou strukturou rozštěpu osobnosti a sněním plnícím nenaplněné touhy připomenul Lost Highway, ale jsou tu dva podstatné rozdíly. Za a) na konci Vanilkového nebe je vše vysvětleno a za b) ač se v Lynchově filmu na bod a) vůbec nedostane, fungují jeho obrázky sami o sobě o dost silněji. Slovní spojení "americký remake" je tu pro některé stejným dráždidlem jako slovo "Macbeth" pro britské divadelní herce, ale velmi dobrý výběr hudby k daným scénám (lahůdkové Solsbury Hill od P.Gabriela) a těžko popsatelný zasněný feeling dělají z Vanilla Sky alespoň pro mě nadprůměrnou záležitost. Až tak, že jsem dokonce skousl i minimálně přehrávajícího Tomíka v masce Jasona Vorheese bez větracích otvorů a to se mi u něj podařilo už jen v Eyes Wide Shut. Že by to bylo tou škraboškou..? (19.01.2010)