Okno naproti

50% ... Slabota. Hlavne teda čo sa príbehu či celkovej myšlienky týka. Prišlo mi to rozhárané a nekompletné. Chcel toho povedať veľa, ale nepovedal vôbec nič lebo to nedotiahol do konca. Hudba však bola krásna. A herecké osadenstvo mi bolo neznáme, ale za to výborne hrali. Žiaľ, film ako celok neočaril. (25.04.2015)

Pustil jsem si film znovu po asi deseti letech - měl jsem dojem, že si to asi špatně pamatuju, když je tu film relativně vysoko hodnocený. Nicméně herecké výkony mě nepřesvědčily ani o životní tragédii starého pána, ani o emancipaci neemancipované ženy, ani o žádné hloubce psané mezi řádky. Ferzanovy prvotiny mě ohromily, na rozdíl od tohoto filmu vytvářely atmosféru i bez zapálených svíček. (07.08.2020)

Pri sledovaní Okna naproti som nevedel, či pozerám festivalový film, televízny film, alebo nejakú taliansku naleštenú komerciu. Je to nakoniec niečo medzi. Mierny problém som mal ale hneď s hlavnou postavou, ktorá donesie domov neznámeho cudzinca s amnéziou napriek tomu, že má manžela a deti. Flirtuje so susedom, pričom vôbec nerieši morálnu dilemu svojej neskoršej nevery. Slúži to ale posolstvu a hlavnej myšlienke filmu, takže je to v poriadku. Keďže máme pamäť, nikdy nebudeme sami. Je to síce otázne, ale pre istotu si odnesiem túto myšlienku do života. Videl som omnoho zaujímavejšie festivalové filmy, preto som prekvapený, že zrovna tento, iba mierne nadpriemerný, sa dostal do širokej distribúcie a získal ohlas. (27.11.2012)

Vynikající film. Realita života hlavní hrdinky mě dojala. Kolik lidí není schopno změnit svůj nespokojený život? Kolik lidí se ocitne tam, kde vlastně nikdy nechtělo být? Příběh vypráví o skutečných lidech, kteří jsou v jednom okamžiku postaveni před rozhodnutí, které změní směr jejich života. Co jedna generace (cukrář) nemohla uskutečnit, musí napravit ta další. Ve filmu je mnoho myšlenek - je podle mě chyba hodnotit děj filmu jako předvídatelný - to rozhodně není. (26.04.2009)

Každý moderní film má svého buzeranta. Tady si autoři námětu už nevěděli rady a tak do role teplého obsadili nebohého ztraceného židovského starce Davida. Jinak je to velmi dívatelné a dobře zvládnuté drama. Nejvíc se mi líbila nenápadně krásna Giovanna ( Giovanna Mezzogiorno) a pohled na její obyčejný život ve slepičárně, s manželem a neustále otravujícími fagany. Film vlastně vypovídá o tom, že je-li někdo v roce 1943 v Římě žid, navíc gay a ještě se dopustí vraždy, má o srandu postaráno na celý život. (17.11.2011)