Učená pře aneb Můj pohlavní život

kecy, kecy, kecy o vztazích, intoši, kecy, kecy, pseudoitoši, kecy, kecy, nahá prdel, kecy, kecy o vztazích, nevěra, kecy, kecy, kozy, láska, kecy, kecy, intoši, kecy, kecy, kecy o vztazích, intoši, kecy, kecy, pseudoitoši, kecy, kecy, nahá prdel, kecy, kecy o vztazích, nevěra, kecy, kecy, kozy, láska, kecy, kecy, kecy .... (14.08.2007)

Nevím, koho mohlo napadnout, že tříhodinové vztahové drama by mohlo fungovat a udržet si náboj po celou stopáž, ale protože tohle není Bergman, tak to podle očekávání nevyšlo. Veškeré zajímavé dějové linie jsou totiž utopeny v nechutné rozvláčnosti a nesnesitelné délce. Hlavní problém scénáře je ale v tom, že nedokáže vystihnout ten správný moment, kdy zabrzdit či zrychlit a dělá to přesně obráceně. Nezajímavé dialogy roztahuje daleko přes pointu a myšlenky či činy, které by stály za vysvětlení nebo přiblížení zase šmahem škrtne a jde se věnovat dalším peripetiím hlavního hrdiny. V něm tkví druhý zásadní problém. Jak se můžu byť jen snažit soucítit s prvotřídním slabochem a zbabělcem, který zrazuje dívky, které ho mají rády, utíká od jedné k další a vždy po několika desítkách minut se zastaví na místě a začne odříkávat depresivní monolog ve stylu "Nikdo mě nemá rád". Navíc se ze svých chyb nedokáže poučit a svou pozici slabocha ještě víc zdůrazní v jedné z mála opravdu poutavých scén v závěru, kdy zcela minimalizuje svou hrdost a do telefonu žadoní u jedné z osudových dívek, aby mu řekla, že jejich snažení se o vztah za něco stálo. Jenže to už mi byl Paul dávno úplně fuk a jestli je tenhle příběh psán podle autobiografických zážitků scénáristy (a v několika místech to tak opravdu vypadá), tak bych ho snad ani nechtěl potkat. Stačilo tuhle Učenou při několikrát přímočaře posunout o určitý časový úsek dopředu a nechat diváka pátrat po tom, jak se vztahy hlavních hrdinů změnily a ne se motat ve stále stejných kruzích. (09.02.2007)

Velice, velice, velice (3 hodiny!!!) vtipné. A taky tam byl Kierkegaard a Hegel a Heidegger, i když se tam jen tak mihli a s nikým nesouložili (škoda). A ty vzpomínkové scény: Lesní jahody a Podzimní sonáta (haha). A ještě Ventura Pons (zkratkovité komentáře dějových kudrlinek). K vytržení mě uvádějí ti, kteří to vzali vážně a v hrdinech se dokonce zhlédli (to musí být u vás doma fakt dost husté...). Jinak: celý film byl o tom, jak jeden intelektuál mluví o tom, že by si chtěl pořádně zaš*kat, ale nemůže, protože potřebuje napsat knihu, a jiný si skřípne ruku do dveří, po-té, co zabije svoji opici (skutečnou, ne alkoholové reziduum). Suma: "American Pie" pro hysterické intelektuály a duševní exhibicionisty. Jdu si přivřít ruku do dveří... (16.02.2009)

Rozhodně je to, jak už tu kdosi poznamenal, film o intelektuálech pro intelektuály. Komu je cizí univerzitní prostředí (a francouzské intelektuální klima zvlášť), tomu bude asi cizí i tento film. Protože to je právě mřížka s níž postavy přistupují ke svému životu, i když problémy, které se snaží řešit jsou asi stejné, jako u kohokoli jiného. Film mi svým způsobem připomínal Fowlesova Daniela Martina, a ano, i já jsem si zpočátku říkal, že těch sto sedmdesát osm minut je trochu moc. Ale podobně jako u Fowlesova románu, je přes občasné mělčiny (které se ale nevyhýbají ani kratším snímkům) stále co říkat. (12.08.2007)

Jak mne Arnaud Desplechin přesvědčil o tom, že to skutečně nemyslí vážně, a začala zábava: Pravda, už na začátku mě zarazil nástup hodný Chabrolových filmů, včetně originální hudby (velmi podobné té od Maurice Chabrola), a překvapilo několik scén, které jakoby odkazovaly k Bergmanovi, pak mi to zase připomínalo Venturu Ponse. To mne poprvé napadlo, že jde o šprým, pak se ovšem děj proměnil v šlichtu absurdních dialogů, které nedávaly smysl intelektuálně, psychologicky ani samy o sobě a které mi přičinlivě lezly na mozek a na nervy. Teprve v polovině filmu mne až godardovská gradující absurdita a vytrvalá nesmyslnost replik přiměla s konečnou platností k názoru, že se na film dívám úplně špatně. Jsem to ale jouda:) je to šprým! Ještě teď se stydím za to, že jsem si mohla na chvíli myslet, že to myslel vážně a natočil špatně. (16.02.2009)