Třetí muž

Ze všech těch kriminálek 30-50. let mi tahle přijde nejlepší, protože je prostě nejuvěřitelnější. A to hlavně svými hrdiny a hereckými výkony. Pro mě neznámý Joseph Cotten mě naprosto nadchl. Vliv Grahama Greena je z toho cítit na míle daleko. Skvělá ospalá atmosféra podpořená výtečnou hudbou. Až na závěrečnou honičku kanalizací ten film podle mě nezestárl. (06.05.2007)

Spisovatel šestákových románů Holly Martin přijíždí do poválečné Vídně, kam byl pozván svým dávným přítelem Harrym. Bohužel se ukáže, že Harry byl krátce před Hollyho příjezdem sražen nákladním autem, takže Holly už stihne přijet jen na přítelův pohřeb. Jako z udělání vyjde v zápětí najevo, že podivnou smrtelnou nehodu viděli jen dva muži. Ale co když byli tři? Tak tedy tímto otazníkem začíná jeden z nejprofláklejších filmů kinematografické historie, který v naší republice ze záhadných důvodů nebyl nikdy uveden do distribuce a tak ani do obecného povědomí. Jedná se o vskutku precizní a ve své době přelomové dílo, ohlašující příchod nové éry. Originálně nasnímaný s zrežírovaný snímek plný film-noirového napětí a svérázného humoru (na scénáři se podílel i Graham Greene) patří mezi "must-see" každého filmového fandy. - "V Itálii měli za Borgiů 30 let teroru, války, vražd a krveprolití. Ale vyrobili Michelangela, Leonarda da Vinci a renesanci. Ve Švýcarsku vyznávali bratrskou lásku. Měli 500 let demokracie, a co dokázali vyrobit? Kukačky." (14.03.2005)

Z počátku mě mírně iritoval Reedův záměr použít do příběhu z chladné Vídně hudbu hawaiského střihu, ale postupem času mě tahle zvláštní kombinace začla bavit a dodávala příběhu potřebný rytmus. Pamětihodná je určitě tísnivá nálada, kdy Cottena často obklopuje němčina, které nemůže rozumět a tudíž je často mimo kontext. A samosebou pak první zjevení Orsona Wellese a ten lyšácký úsměv, když na jeho tvář dopadne světlo z protějšího okna. Skoro výtečné. A ke všemu ta poslední scéna (viz. zajímavosti). 85% (17.06.2009)

Tak zdá se, že kopie už je konečně pořádně otitulkovaná a já mohu definitivně zvýšit na pět hvěz. Je to totiž dokonalé. Děj má spád a nedovolí divákovi ani moment nudy. Profláklé citerové téma je skvělé a hezky to odlehčuje. Pán za kamerou udělal nejen krásné obrázky, ale také dosadil pár vtipných scén. A prostředí rozbombardované, do sektorů rozdělené Vídně je působivé samo od sebe. (P100 2007) (03.12.2007)

Cítím se poněkud provinile, že se mi to nelíbilo. Mám rád noirové filmy, líbí se mi některé Greenovy knihy, ale tohle mne nějak nezasáhlo. Ano, vadila mi hudba jak z Řeka Zorby, která zde nemá co dělat, vadilo mi až groteskní pojetí (ačkoliv to německé dítě, jak vážně pronásleduje domnělého vraha, je až morbidně hororové), vadil mi hlavní hrdina, že je takový tupec bez charismatu, a i když má podezření, leze tygru do tlamy, vadily mi zbytečně nakloněné úhly kamery, zde bez jakéhokoliv vysledovatelného smyslu (v Občanu Kaneovi nebo v Bílé nemoci, ano, to symbolizuje, že je to s postavou nahnuté), a celý ten film mne prostě celou dobu lezl na nervy. Říkal jsem si, proč to nehraje charismatičtější herec a proč to nešlo táhnout víc dramatickou linkou? Proč všechna ta zlehčování a samoúčelné snahy o shazování žánru? Zklamalo mne to na celé čáře. Přišlo mi celkově kýčovité, povrchní a zápletka naivní až běda, příběh až příliš jednoduchý a přímočarý. (06.02.2015)