Fontána

Darren Aronofsky. Člověk po dvou filmech milován, uctíván a navždy nesmrtelným. Kdo jiný než on má to právo natočit film o stromu života, darující nesmrtelnost? Filmem s motivem nesmrtelnosti, v historii kinematografie určitě nebude jediným, ale přesto se pro mě jediným stává. Darren Aronofsky nepatří mezi režiséry, kteří by tlačili na pilu a snažili se dostat i poslední kapku z vymačkaného plodu, ale mezi malou hrstku režisérů s citem, v kterém se odráží jeho genialita spojená s precizností dodávající jeho filmům nádech něčeho výjimečného a krásného. Právě proto je taková Fontána. Pomalá, nadpozemská a meditující. Audiovizuálně jde o okno mimo naší představivost. Ukazující nejen dokonale temný, krvavý a lehce osvětlený španělských svět conquistadorů, ale také svět dnešní, kdy se doktor snaží najít lék pro svou umírající manželku a ještě svět třetí, který je světem chemických reakcí vytvářejících úchvatný pohled na "žijící" vesmír uprostřed kterého je strom na cestě k umírající mlhovině. Film ví moc dobře co chce říct a říká to. Nebojí se použít komplikovanější stavby a opakování jedné dvou scén pro vytvoření vykřičníků, které divákovi slouží jako majáky za pochopením všeho. Mnoho detailů od osvětlení chodby v nemocnici až k podstatě lásky a důležitosti "vědění". Vše laděno do nádherné a příjemné atmosféry a barev, které Vás svým způsobem uklidňují a nutí Vás vnímat. Hudba je výjimečná, protože působí klidně a velmi plynule, ale v každé scéně je dech beroucí a jako poslední element doplňuje mozaiku jedinečnosti tohoto snímku. Zlatá barva, která mě tolik zklamala u filmu 300, tentokrát použita s citem a chytrostí, která z ní udělala stavební kámen scén, které vám vezmou dech. Těch je ve filmu tak velmi vyvážený pocit a dotváří tak velmi kompaktní pocit (a jenom potichu křičí, že pan režisér ví co dělá). Herecké obsazení, které se pro mě dá popsat dvěma jmény, Hugh Jackam a Rachel Weisz, je naprosto dokonalé. Být to na mě Hugh Jackman dostane oscara, protože jsem mu věřil celý film všechny pocity, všechny myšlenky a všechno konání. Hlavní myšlenka filmu je jednoduchá a kdo ji najde nedokáže Fontánu odhodit jako špatný film. Rozhodně nejde o jednoduchý film, ale taková přeci není ani láska, ani nesmrtelnost ani svět všude okolo nás. Nechci vám tady popisovat o čem je Fontána, musíte ji vidět, spatřit jí a poslechnout si dopady její hudby a obrazů na vás a pak se uvidí zda vás dokáže stejně jako mě naprosto pohltit. Jedná se o naprosté uchopení myšlenky, kterou autor přetvořil v umělecké dílo plné emocí, audiovizuální nádhery a úchvatných hereckých výkonů. Nedat 5* by byl pro mě hřích, který bych ani cestou k nejvzdálenější hvězdě galaxie nemohl napravit. (08.04.2007)

Velké téma ještě nedělá velký film. Fontána mě nechala chladným, podle mě je to docela průhledná a značně povrchní pseudomystická audovizuální žranice - brilantně odvedené řemeslo bez hloubky, tvářící se, že jde o něco víc. Přesně to vyjádřil v první větě své recenze James Berardinelli: "The Fountain is Darren Aronofsky trying to be Stanley Kubrick". P.S. Zbožňování tohoto snímku na čsfd není až tak překvapivé, ale je mi líto, děcka, jsem už asi jinde. (04.03.2007)

Přechválený a nadhodnocený film, který je mnohem prostší (nejen narativními postupy, ale i svým myšlením), než jak se tváří. Fascinující obrazy a zvuky ve službách jednoho zdánlivě složitě odvyprávěného mýtu, jenž nakonec zklamává svou doslovností a paradoxně i obyčejností svého vlastního finále. Zcela nesouhlasím s přívlastky "komplexní" a "filosofický", protože když se v tom člověk trochu hnípe, opravdu objeví až přílišnou jednoduchost. Což by nevadilo u obyčejného filmu (Rekviem za sen), ale u spirituální cesty za podstatou všehomíra to prostě ruší. Audiovizuálně opojné, herci skvělí, intimní momenty vesměs odzbrojující. O to víc mrzí ladně zastíraná prostota. 70% (02.03.2007)

Fontána je vizuální (možná lépe audiovizuální) básní na jedny ze základních životních témat .... Je fakt, že po první projekci jsem vůbec neměl jasno o ohodnocení tohohle filmu. Dostal mě Aronofsky pouze svojí geniální režií, hudbou a vynikajícím Jackmanem, nebo tam bylo víc ... o moc víc ? Pokud jste na tom byli podobně, pak je řešení jednoduché - druhá projekce. Ta odhalila (aspoň pro mě) fakt, že se jedná o naprosto vyjímečný film, který v záplavě současné filmové produkce svítí jako Xibalba..... (24.04.2007)

Ako sa Hugh Jackman naučil hrať a voňať fialky odspodu, alebo 90-minútová odpoveď na otázku, prečo nás fascinujú filmy. Pre mňa osobne jeden z najsilnejších diváckych zážitkov vôbec. Komentár píšem hodinu po odchode z kina a ešte stále mám zovreté hrdlo a premáham búrku pocitov, ktoré mi od prvého záberu filmu až do záverečných titulkov vháňali slzy do očí a spôsobovali vnútornú triašku. Už dávno som si nebol taký istý hodnotením 100%, pretože toto je po všetkých stránkach dokonalé filmové dielo. Príbeh sa originálnou formou vyjadruje k absolútne zásadným životným otázkam. Nie je ani prostoduchý, ani príliš komplikovaný a má pochopiteľnú, no nie prvoplánovú symboliku. A predovšetkým nepotrebuje dovysvetľovávať a chronologicky usporiadavať, treba ho len a len precítiť. Mne sa to podarilo aj vďaka úžasnej audiovizuálnej stránke, vynikajúcej hudbe a, čo ma prekvapilo najviac, výborným hereckým výkonom. Že dobre hrajú Rachel Weisz a Ellen Burstyn, to už je tak trochu štandard, ale oduševnený výkon Hugha Jackmana ma ohúril. Po jeho nemastnom-neslanom výkone v Dokonalom triku som si už myslel, že dokáže zahrať len vystrkovanie adamantiových pazúrov, ale to, čo predviedol vo Fontáne, by si zaslúžilo minimálne nomináciu na Oscara. Tlieskam a neviem sa dočkať opakovaných zhliadnutí. (11.06.2007)