Krkonošské pohádky

Jeden z nejlepších českých pohádkových seriálů vůbec je založen na svérázném, obtížně napodobitelném folklóru osobité severočeské národopisné oblasti, jak ho pojednala významná regionálně zaměřená spisovatelka Marie Kubátová; přivdanou Krkonošankou je podle mých informací i režisérka Věra Jordánová. Krkonošský v tomto ohledu znamená zároveň i tolik co jizerskohorský (geologicky tvoří obě pohoří jeden celek). Trautenberkově postavě jsem vždycky rozuměl jako symbolu normalizačních nomenklatur; jeho hamižná průzračná hloupost ho k tomu přímo předurčovala. Postavy jeho služebných jsou, jaké jsou; jejich útisk jednak odpovídá realitě doby, k níž se vztahují, jednak naivně monarchistickému cítění lidových vrstev. Krakonoš byl považován a je mocná přírodní síla, jakýsi místní všebůh s evidentně předkřesťanskými (patrně keltskými) kořeny. Humor, se kterým toto vlastně ponurá téma bylo autorsky uchopeno, tradiční plebejské švejkovství, které je oživuje, kytice skvostných hereckých výkonů, jež je dotváří (Peterkova kreace je patrně nejlepší příležitostí jeho početné filmografie), to všechno zakládá onu magickou sílu, která k této nejlidovější severočeské lidovosti přitahuje neustále další a další generace dětských diváků všech generací. Mj. proto, že Marie Kubátovou je Boženou Němcovou folklóru a bájesloví někdejšího českého Podkrkonoší a Pojizeří. (05.11.2007)

Anče, Kubo, hajnej! Dnes už se nad tím pozastavuju trochu víc než kdysi. Je zajímavé, jak studiová pohádka dokáže takto učarovat, když si vzpomenu na trapné, rádobyemotivní nedělní inscenace na České televizi. Řehoř jako hajný je taková patolízalská neutrální postava, někdy je na Krakonošově straně, jindy břichatého Trautenberka brání. Anče je sympatická postava, kurážná holka, která se nebojí ani pánových sakramentů. O Trautenberkovi ani nemluvě, ten je a bude pořád stejný, hymllaudon. Když jsem jako malý viděl poslední díl, snad bych mu i uvěřil, ale nakonec dopadl stejně jako v předchozích případech. A doporučuji shlédnout jemnou parodii z produkce České sody. Nicméně obě záležitosti jsou vynikající. (16.12.2006)

Jak imperialista Trauntenberk pod jhem komouše Kuby těžký úděl měl... Být to bez Anče a Kuby, tak je to za plný počet. Ovšem tahle pekelná kádrová dvojka v tom figuruje a naprosto kazí dojem z papundeklu, sojky práskačky, hajného, Krakonoše, no a samozřejmě hlavně sympaťáka Trautenberka. Myslím, že bychom si spolu krásně rozuměli. (10.08.2004)

Tento velmi zdařilý hraný televizní večerníček pro celou rodinu má v sobě cosi typicky českého a proto ho všichni tak milují. Je veselý, vtipný a pro děti i nenásilně výchovný. Má výborné herecké obsazení všech charakterově zajímavých postaviček - Krakonošem počínaje a milým záporákem Trautenberkem konče. Když k tomu přidáme humorné příběhy a příjemnou hudbu, není divu, že okouzlí diváky každého věku. Je jedním z těch, které se časem ani opakováním neokoukají, naopak, pokud jej dávají v televizi nechávám všeho a na těch deset minut se stávám dítětem. (01.09.2011)

Krkonošské pohádky patřily v mém mládí vůbec k tomu naprosto nejlepšímu, co nabízel večerníček. Na pozadí každé epozody je jednoduché schéma. Zlomyslný podnikatel Trautenberk hledá způsob, jak zbohatnout na cizím neštěstí. Poté je vše různými zrůdnými způsoby požalováno Krakonošovi a nakonec následuje tvrdý trest a obecné ponaučení. Můžeme se pouze dohadovat, která strana vlastně ztělesňuje dobro a která zlo. Trautenberkovi metody jsou skutečně mnohdy ortodoxní, ale to neustálé bonzování a žalování...Jako bych o něm v dějinách ČSR už párkrát slyšel... Jedná se však o pohádku, tak proč to brát až tak vážně. I dnes se nad některými díly s chutí zasměju. Ilja Prachař je v roli Trautenberka naprosto úžasný. 4* (16.08.2012)