Sen o krásné panně

Ambiciózní ženy jsou populární záporačky, ještě nejlépe, když necítí příliš lásky ke svému okolí. Což je zrovna tady problém, když princ je naivní nekňuba a zamiluje se do obrazu. Jeho milá si pak vysní ideálního muže a aplikuje to na prvního šlechtice, který jí padne do rány. Mladé duo je tak k uzoufání nezajímavé a otravné, že jsem královně i docela fandila. Bohužel marně. (10.01.2020)

Pohádka nepohádka. Jsou tam pohádkově jednoduché situace i pohádkové charaktery. A přitom je tam drsný svět kde se pro trůn vraždí. Být to herecky na vyšší úrovni, kdyby se do toho střelilo trochu víc peněz a kdyby se prohloubily charaktery postav mohlo to být velmi zajímavé. Takhle vznikla pohádka u které se děti budou nudit a dospěli se raději mrknou na jiný historický film (07.08.2010)

Jeden z nejmelancholičtějších českých filmů vůbec (nejen v rámci svého žánru, ale i obecně). Nerad bych vyvozoval mylné závěry, ale mám pocit, že se podobně atmosférickým snímkům u nás moc nedá. Už Hřebejkovy PELÍŠKY nahrazovaly průzračnou melancholii hořko-sladkým retro stylem, který ale nemůže melancholické nálady nikdy dosáhnout, jelikož se bojí tnout do živého. Melancholie SNU O KRÁSNÉ PANNĚ se odkrývá v místech, kde dochází ke střetu reality a snu, ale paradoxně je daleko živější, jde víc "na dřeň", nemá strach ukázat život, jaký skutečně je, vizi a deziluzi. Uprostřed těchto třecích ploch se někdy ocitne každý z nás - a v tom je pravdivost tohoto filmu. SEN O KRÁSNÉ PANNĚ má i jinou hodnotu než tu pohádkovou. Je to poetická kvalita, smutek, hodně obrazových kompozic (jež upomínají na plátna starých mistrů - což se v rámci české kinematografie neděje už vůbec!). (12.01.2012)

Teda jak něco tak příšerného může někdo točit pro děti, to je k nevíře. Hodinu a čtvrt se člověk nudí totálně pomalou, i když slušně výpravnou pohádkou, jejíž děj se dá shrnout do několika málo vět. Zamlklý princ s hřívou alá Rambo 3 sní sen o krásné panně, kterou by si přivedl domů a jíž by byl dobrým manželem. Starý král ho nechce pustit, ale nevlastní matka se jej hodlá zbavit a tak krále přesvědčí, aby jej pustil. Na cestu s ním pošle svého služebníka, který se zapříčiní o princův pád do rokle, který on ovšem jakýmsi zázrakem (podle záběru kamer nemožné přežít) přežije, najdou ho bratři krásné panny, ta ho uzdraví, zamilují se vzájemně do sebe (neboť si jeden druhého už předem vysnili ve snech) a potrestají zlé - no a tady je ta největší, autoři prominou, BLBOST. Neboť zlo se nakonec potrestá samo tím, že macecha spáchá sebevraždu otrávením. No to je mi pohádka, když se zlo trestá vlastní sebevraždou! Jediné opravdu dobré na tomto bohapustém pokuse o pohádku je výprava, neboť se točilo ve skutečných lokalitách (zámecké zahrady v Buchlovicích a Lednici, Pavlovské vrchy) a skutečných hradech (Pernštejn, Buchlov a Bítov). Hodně smutné loučení Jana Čenského s kariérou prince. Hudba (naprosto nezáživná až otravná): Petr Hapka, rok výroby 1995. Ve vedlejší roli Pavel Trávníček s afro účesem a Martina Hubu mluví Pavel Soukup. (14.02.2009)

"Jdeš-li za sluncem, nespokoj se s lampou. " V téhle Rážově pohádce o tom, že "každý nosí v sobě svůj vlastní sen", zaujme již úvodní majestátní fanfárová hudba Petra Hapky (ač jsem měl pocit, že už ji odněkud znám, abychom nakonec zjistil, že velmi podobná zní v novější pohádce O princezně z Rimini). Co naopak již na první poslech dere uši je předabovaný Martin Huba (tuším, že Pavlem Soukupem). Líbil se mi celkový scénář, v jehož dialozích nechybí několik zajímavých myšlenek. Možná by neškodila trošku vtipu, ale faktem je, že do tohoto spíše vážného rámce příběhu, v němž jedna podlá (a hlavně ambiciózní) královna na sebe váže jen další křivárny a faleš, by se to asi moc nehodilo (možná s výjimkou scén ze dvora princezny Mahuleny). V samotném závěru mě z filmařského hlediska potěšil poměrně raritní záběr na most hradu Bítov. Škoda, že se této lokaci filmaři zatím téměř vyhýbají. (28.12.2022)