Na křídlech vážky

Skvělý thriller! Film jsem viděl zatím jen jednou a musím říci, že mě překvapil tak, že si ho snad pustím ještě jednou. Costner hraje vážně úžasně a jeho odhodlání najít jeho ženu jsem mu vážně věřil. Přesvědčivý výkon a skvělá druhá půle filmu zapříčinila to, že mě film vtáhnul do děje a vůbec jsem netušil co příjde za další minutu. Konec mohl být lepší, ale dalo se to přežít. Velké překvapení. (28.04.2013)

Tento film ke mně přišel ve zvláštní chvíli, jelikož už nějakou dobu přemýšlím o zázracích, a jestli v ně věřit či ne. Je to sice zařazeno v žánru "mystery", ale na mě je tu těch zázraků až příliš. Na závěr si dovolím použít myšlenku svého přítele, který mi řekl, že jestli zde byly díry v logice a scénáři, musí se mi více líbit nějaká jiná část filmu abych měla potřebu mu toto odpustit. Mně se tu však nelíbilo nic natolik abych mu je odpoustila, takže bohužel. (14.08.2011)

U snímků tohoto typu záleží na tom, jestli chcete hrát se scénáristou jeho hru. Jestli přistoupíte na to, že je něco takového možné, nebo jste pragmatik a celé to pošlete do háje. Mě se to líbilo, tajemno mám rád a film mě po celou dobu bavil. Dojemný závěr mi nevadil, proč taky. Ale protože jsem částí své mysli cynik, napadá mě: Když duch hergot dokáže vyndat z krabice půlkolový těžítko, nebo vrátit zpátky šaty do skříně, proč nevezme papír a tužku a jasně nenapíše: Ahoj Joe, naše dcera je u indiánů. Zajeď tam pro ní, já už to nedám. No jo, ale to by pak zase nebylo co točit. (30.01.2017)

Vůbec to není tak zlé, jak by člověk od Costnera čekal; dokonce mi Kosťa v hlavní roli ani nevadil. Místy je film hodně silný, zvlášť ve chvílích, kdy si ani Joe Darrow, ani divák nemůže být jist, zda hlavní hrdina to všechno opravdu vidí, nebo mu jen začalo hrabat. Jistě, Costnerovy nonstop smutné oči vypadají jako oči psa, co nedostal týden nažrat, ale zoufalství po ztrátě těhotné manželky odrážejí přesvědčivě. Emocionálně je snímek hodně působivý, dolů ho ale sráží až příliš sladkobolný patos (byl jsem taky překvapenej, ale nevylučuje se to!). (23.09.2012)

Od zacatku do posledni patnactiminutovky je to nemastne a neslane pokoukani na podivne priznaky ze zahrobi. Poslednich deset minut zacina pozvolna lehka akce, aby byla razem zavalena porci cukrove sentimentalni vaty. Rutini prace, ktera nikoho neprekvapi a nazaujme a kde si nakonec poplacou ti, co veri, ze Elvis porad zije. . . . (23.06.2010)