Na seznamu smrti

Při riskantní misi přišel takřka o celou jednotku. Vrací se domů s protichůdnými vzpomínkami na nepovedenou akci a otázkami ohledně jejího zavinění. Ten největší šok ho ale teprve čeká. Jenže nasrali totální legendu. Osm bojových nasazení. Afghánistán, Libye, Irák. Stříbrná hvězda, několik bronzových, dokonce i medaile za hrdinství. A právě James Reece se zaměřil na svůj první potencionální cíl. Lov může začít a další jméno ze seznamu se nestačí ani rozkoukat. Jenže jak do toho všeho promluví jeho zdraví? Jde o trauma z bojů nebo přetrvávající následky poranění hlavy? Anebo se někdo rozhodl posunout medicínu a vypustil ven experimentální lék proti duševnímu PTSD? „Chlapáckých“ projektů není nikdy dost, ostatně Amazon už se poměrně vytáhnul s Jackem Ryanem či Reacherem, a zatímco start série mě úplně nestrhnul (i kvůli řadě potemnělých scén, příliš mnoho opakujících se flashbacků), postupně si mě získala. Dočkáme se cool momentů v ulicích San Francisca i následného pronásledování v divočině, což dá několikrát vzpomenout na Bergův kousek Na život a na smrt, i třeba nápaditého zúčtování s admirálem. A někde vzadu stále vnímáme jistý kritický komentář o tom, že za „mnohé“ jsou zodpovědná nejvyšší patra moci. Finální zvrat mi nesedl. Každopádně Chris Pratt je ve své zřejmě nejvážnější roli poměrně slušný. Škoda trestuhodně nevyužitého Taylora Kitsche, to samé platí pro Riley Keough, jejíž návraty se postupně opravdu zajídají, žádné emoce navíc nepřinášejí. (07.09.2022)

Podobně laděný seriál jako filmy Tom Clancy: Bez výčitek nebo The Contractor a bohužel i v podobné kvalitě. Je vidět, že to stálo nemalé peníze a občas se objeví nějaká slušně natočená (ale nikdy strhující) akční scéna pro military fandy. Bohužel jako celek to už nefunguje, Chris Pratt nedokáže utáhnout depresivně laděnou a smrtelně vážnou polohu a scénář má nejen hromadu děr ale i zbytečných vložek, (zdravotní problémy hlavního hrdiny a jeho neustálé vzpomínky na rodinu) které brzdí už tak na neutrál uhánějící příběh, kterému navíc seriálová podoba vůbec nesvědčí. Hodně odřené 3* jen z toho důvodu, že podobných projektů nyní moc není. (31.07.2022)

Verbal to popsal skvěle - ale já to tedy musel vypnout někdy u pátého dílu, protože na víc už jsem fakt neměl. První tři díly mě příjemně naladily, ale pak to vzalo spád do temnot totální scénáristické impotence a klasické zápletky, kterou jsme už viděli tolikrát. Mrzí mě, že to Chrisovi nevyšlo, protože bylo vidět, že si dal práci. No, co naplat. Jdu si udělat menší lobotomii a snad na tuhle strašlivou megahovadinu zapomenu. A přitom Amazon jinak umí, když chtějí… 40 % (29.05.2023)

Taxem se těšil na dalšího Rájena nebo Rýčra a dostal Terminální hlíst NEJVYho SYSLA, plačtivého a nesympatického to jelimana, v jehož velící přítomnosti mu nejprve jakési hadrové hlavy vystřílejí megahustou a ultraprofesionální četu jako bandu amatérských debilů, ale když jde záhy o pomstu, je náhle schopen téměř sám a jen za pomoci zubů a nehtů vyhladit hned několik nejukrutnějších komand včetně téměř kompletního drogového kartelíku. Teď si asi říkáte, že dle výše uvedeného popisu to přece nemůže stát až tolik za hovno. A přeci stojí!  Těch deset minut jakž takž akce na díl je totiž naprosto utopeno v přitrouble vatěné, omšelé a mimořádně nezáživné konspirační historce o fujtajblovém kokotporátu s prsty až do nejvyšších míst Spojených sráčů a v nesmírně otravném, řádně žluklém patosu rodinných hovnot a přiteplených kamarádstvích z vojny. A když ta beztvará hnědá hmota ke vší té prudě navíc vyústila do mimořádně pičoidního konečníku, začal jsem pátrat po příčině, která mi zesatandarma sežrala osm hodin života. A ne, až tak za to nemohl zoufale nehrající Kryštof, kterého jeho nový kornatící tchán zjevně dokopal do fitka, kde z něj místo ztepilého svalovce udělal otylého páprdu s masitým xichtem, mátožně se celým tím neštěstím potácející s konstantním výrazem prasklého hemoroidu. Já kokot, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „bláhový“, jsem totiž předem nezaregistroval, že předlohou byl jeden z popsaných hajzlpapírů pana Cara! Měl jsem jednou nedopatřením to ponížení s jeho aliterární patotvorbou pro lopaty a solviny, dal jsem se skřípěním zubů cca sto stran a dál už číst nemohl, protože jsem zbytek „knihy“ poblil, a zmítal mnou tenkrát děsný strach, jestli jsem z toho náhodou nechytl rakovinu očí. Vymaštěná guma s pár třídami základky, která strašně chtěla být Forsajtem nebo Klensym, avšak dotáhla to akorát na neumětelského oligofrenika, jenž někde, patrně ke spokojenosti, přeblafl marketingově zdatného nakladatele. Oligofrenika s nesporným talentem rozmazávat hovna po papíře, velmi podobným kupříkladu některým našim orgánům, co tak přičinlivě ve výslužbě píčí ty nobelovsky aspirující skutečné policejní příběhy, aby měly holky v trafikách čím podkládat viklající se police. Čili vřele doporučuji vyhnout se všem formám toho mentálně atrofovaného teroru, audiovizuální i „literární“, a kdyby to třeba v někdy budoucnu zrepoval neméně nadaný Padesáticent, raději si vypíchněte uši. (10.08.2022)

Po dlouhé době silné 4* na poli televizní tvorby. The Terminal List je velmi poctivý military thriller, který pracuje se zavedenými postupy a schématy v podstatě bezchybným způsobem, přičemž oplývá navíc parádně nacastovaným Chrisem Prattem a Taylorem Kitschem (ač v podstatě „jen“ sidekick hlavní postavy, jeho charisma je tu neskutečné). Ta zdánlivě bohulibá a přitom zároveň šíleně nebezpečná představa vrcholných politiků o „konání vyššího dobra“ je zde poměrně dobře rozpracovaná a Prattova postava se svou kontradikcí vůči tomuto nesmyslu vytváří parádní konfrontační prostor na všech frontách. [80%] (16.10.2022)