Červený stan

Strhující mezinárodní filmařská spolupráce s řadou nesmírně atmosférických a bravurně natočených scén. Viděl jsem dvouhodinovou verzi a doufám, že se někdy dostanu k té 195minutové, protože tohle byla vážně senzační podívaná. A ten Conneryho závěrečný monolog... A ta Morriconeho hudba... A ta scéna s hrobkou... A vůbec to všechno. (13.08.2012)

Hviezdne herecké obsadenie tohoto sovietsko-talianského snímku budí určite pozornosť - bloňdavý Connery ako Amundsen, C.Cardinale s hroznou parochňou, že ju vôbec ťažké nazväť krásnou, nemeckí a britskí herci - fakt netypické na ZSSR. Príbeh je skôr dráma na popredí i pozadí dobrodružnej výpravy najprv dosiahnutia severného pólu vzducholoďou a potom pátranie po stroskotancoch. I podvedomý súd, či veliteľ urobil všetko pre záchranu svojich ľudí. Po technickej stránke je film určite podarený - spracovanie akčných scén nezaostáva za západnou produkciou, menej už po stránke hereckej. Hodnotenie: 65% (21.11.2013)

Povodne som chcel dat 5 hviezd, je v strede je to starsne roztahane, ma slabe tempo a nic sa nedeje. Dost dlho trva, kym ta vzducholod spadla do nehostinnej arktickej puste s vecnym snehom a ladom. potom nam reziser zobrazil miestnu faunu /polarny medved/, Conneryho som hodne dlho spoznaval, znamych ludi je tu ale viac - Mario Adorf, Nikita Michalkov a skvela Claudia Cardinale. Ruska verzia je dlhsia, medzinarodna - anglicky hovorena - je kratsia : 85 % (20.09.2020)

Máme Claudii Cardinale a neváháme ji použít. Italský producent si přál mít co nejvíce na plátně CC (nejraději v každém záběru), až autor knihy o výpravě odešel znechucený od scénáře. A tak místo ztroskotané Nobileho výpravy spíše sledujeme CC, jak chodí sněhem, či jak rozmlouvá s Amundsenem. Její znechucení je nesmyslné, protože se Nobileho výpravu snažil zachránit kde kdo, nejen Rusové. Roli slizkého zlosyna nafasoval nebohý letec Lundborg. Ten zahynul pár let po událostech líčených ve filmu, a tak se pochopitelně nemohl této urážce bránit. Finn Malmgren si myslel, že on svou špatnou předpovědí zavinil ztroskotání Italie, a toho velmi oslabilo (nejspíš to byl asi Nobile svým rozkazem, aby Italia vystoupala nad mlhu). Tady je z něho svatý, objekt tragické lásky. Co se stalo mezi těmi třemi se nikdy nedozvíme, ale asi to nebylo nic hezkého. Film toto všechno obchází estetickou konstrukcí soudu mrtvých, který je spíše směšný než dramatický. Jako dítě jsem rád četl Běhounkovo vcelku objektivní vylíčení událostí z pohledu trosečníka. Skvělá kniha. Ale tak nepovedený film se jen tak nevidí. (05.12.2019)

Psychologický snímek o strachu ze sebe sama, z vlastního zklamaní, o sebemrskačské potřebě vkládat jiným do úst pohrdání a také o touze přežít je spíše dramatem než dobrodružným filmem. Zamrzí snad jedině to, že Běhounka nehrál nějaký Čech, ale Jurij Vizbor. Ale to je jediná výtka, kterou k filmu mohu mít. Kalatozov opět sází na skvělou kameru, která není tak objevná jako v Já Kuba, ale zato je mnohem emotivnější. Spolupráce nejlepšího italského skladatele filmové hudby se spoluautorem původní dokonalé muziky k Jen počkej, zajíci! také dopadla na výtečnou, i když hudební doprovod filmu překvapivě inklinuje spíše k ruské filmové klasice. (25.05.2014)