Děti Nagana

V roce 1998 fandil Dominik českým hokejistům, když hráli v Naganu o zlato. A chtěl být jako oni. Alespoň trochu, takže se spokojil s tenisákem a hraním na plácku. Jenže zápas proti týmu starších kluků může být v očích fanouška Dominika Haška stejně důležitý jako Nagano. Dan Pánek natočil fajn rodinnou podívanou, která hodně spoléhá na nostalgii a očividně odžité zážitky. A dovede díky tomu být natolik zábavná, že člověk celkem ochotně přehlédne slabší herecké výkony i nedotaženost některých podzápletek. (22.02.2023)

Pánkův sportovně laděný film je sympatická žánrová snaha i s tou dobovostí roku 1998, ale první hodinu se tam nic neděje a pak něco až na závěr. Motiv Olympiády v Naganu je majstrštyk, ale bojím se že to ocení jen pamětníci 40+, které odradí cílový divák filmu 8+, ale ti zase neporozumějí těm popkulturním narážkám té doby. Snaha byla, Čermák fajn, ale nejcenější na tom je asi zobrazení dětství dětí z doby před dobou mobilů a internetu. (28.05.2023)

A pak proč je na tom naše školství tak špatně, když se ve třídě učitelé se žáky, místo výuky, koukají na olympiádu. Ale my to tak měli v době Nagana ve škole úplně stejně, takže zcela chápu a je fajn vidět ve filmu děcka opět za doby, kdy se nesedělo jenom doma a v jednom kuse se nečumělo do ajfonů, ajpedů a dalších pytlovin od Nakouslého jablka. Pánek se nesnažil natočit další Klukypány nebo Osvaldovo nadbíhání Lucii - na to jsou Děti Nagana málo dobrodružné nebo humorné. Přesto jde v české kinematografii o příjemnou změnu, u které jsem rád, že nám nemusí být neustále jen podsouváno o čem muži, ženy, děti, invalidní důchodci, případně Langmajer touží. Protože, jak už zmiňuje Hynek Čermák, na hajzlu přeci tlačíme všichni stejně. (24.05.2023)

Pohodový dětský sportovní film s nezbytným morálním poselstvím, což vlastně není málo. Filmu prospívá venkovské prostředí a obyčejnost při zobrazení náročnosti dospívání. Sport jako klíčový a zároveň podpůrný formující prvek při duševním a fyzickém růstu - k tomu by se měla naše společnost masově vrátit ☝️🏒🙂. 63%. (15.05.2023)

Bohužel film, který balancuje na poli několika subžánrů, ale neví čím chce přesně být. Filmem o dospívání v devadesátkách? Nebo filmem o naplňování svých snů? O první lásce? Či hledání sebe sama a své role v nově vzniklé rodině? To všechno tam naleznete, ale nic z toho nemá dostatek času pro detailnější probrání či rozebrání. Jde cítit, že režisér trávil své dětství v devadesátkách, protože řady detailů odpovídají tomu, jak jsem i já toto dětství prožíval (pogy, tomagotchi). Bohužel ale pro výše řečené nemohu udělit alespoň ty tři hvězdy. 55% (14.05.2023)