Un été comme ça
That Kind of Summer
Také to leto
Režie:
Denis CôtéScénář:
Denis CôtéKamera:
François Messier-RheaultHrají:
Larissa Corriveau, Laure Giappiconi, Samir Guesmi, Aude Mathieu, Hinde Rabbaj, Anne Ratte-PolleVOD (2)
Obsahy(1)
Tři hypersexuální ženy tráví 26 dní v klidném domě u jezera. Jsou to: Léonie (vážná), Eugénie (impulzivní) a Gaëlle alias Geisha (flirtující). Všechny tři jsou zde dobrovolně. Dohlíží na ně sociální pracovník a nepříliš důvěrná terapeutka. Motto domu zní „hypersexualita není nemoc“. Cílem tohoto experimentu není léčit, ale spíše umožnit upřímné zkoumání různých zkušeností, forem a extrémů touhy. Vše se odehrává v polonahé i plně oblečené poloze, slovně i fyzicky, v představách i v realitě. Skutečnost, že pracovníci projektu jsou, byť ne zasaženi, tak alespoň trochu dojati, není nijak překvapivá a odpovídá pocitům diváků. Na rozdíl od jiných zastánců současné kinematografie se Denisovi Côtému po hitech jako Antologie města duchů nebo Curling daří vytvářet dynamické filmové prostory (kulisy, prostředí, konstelace), v nichž lze prožitky (psychické, fyzické, intelektuální) vnímat jako hru a právě proto je využít ke sledování reality. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (17)
Psychologický experiment pro tři nymfomanky, který neni o ničem jiném než o společně stráveném čase v příjemném prostředí bez běžných sexuálních stimulů. Prostá konverzačka, která představuje různé cesty k sexuální obsesy, ale nabízí i zamyšlení, jestli je to vlastně špatně. Nic explicitního, vše šokující zazní během rozhovru. ()
Určitě zajímavý vhled do světa žen s hyperzavislostí na sexu. A jako že každá závislost je peklo.... Výkony hereček víc než dobré. Přemýšlím o smyslu odborné a emocionální 'impotence', trojky, která experiment řídí. Jako že banalnost a plochost lidí, kteří v téhle obsesi nejedou? Symbol reakce společnosti na ni? Takže vlastně zklamání, protože mi přišlo, že si film kromě popisu tohoto kříže, větší cíle nedal a dal-li, tak nedodal. A to mi přišlo málo. Zvlášť u něčeho, co trvá přes dvě hodiny. ()
Podobným snímkom jednoducho nemôžem prísť na chuť. Experimentálne filmy, ktorých zmysel je na úrovni žraloka putujúceho po púšti a ktoré vám ako divákovi toho veľa neprinesú. Mne teda tento film neponúkol prakticky nič, iba nudný dej z väčšej časti popretkávaný masturbačnými scénami, rozpačitú atmosféru a nie veľmi sympatické herecké obsadenie. Takže tento kúsok nech si Côté nechá pre seba. 40 % ()
Takové to léto, takový ten umělecký film. Experiment, ktorý nikam nevedie. Alebo predsa ? Je to terapia uvedomením ? A čo je to pre diváka netrýzneného hypersexualitou ? Zoznámi ho s jednou poruchou sexuálneho správania na úrovni kazuistiky zo psychiatrického zborníku, to je jedna vec. Urobí to takou tou modernou formou otravného pchania kamery rovno do ksichtu protagonistov, to je druhá. A urobí to dobre, realisticky, presvedčivo. Nič nerieši, nič neanalyzuje, len pozoruje, zaznamenáva. Stačí to ? Ja neviem. Nenudil som sa, poučil som sa... ()
Koukám, že tady málokdo pochopil, že nosným motivem toho filmu není nějakej experiment, nebo hypersexualita jako chytlavě znějící diagnóza. Motivem toho filmu jsou ti lidi.. a rozhodně ne jen ty tři "pacientky".. Celé je to chytřejší než se může na první pohled zdát. Ze začátku se kamera skoro nesnesitelně otravně soustředí jen na neklidné náhledy obličejů jednotlivých postav a v průběhu, jak je postupně poznáváme, nenápadně ustupuje a zasazuje je v širších záběrech do prostředí a interakcí. Nastíněné osudy jednotlivých postav jsou absurdní, banální, tajemné, smutné a především nekompromisně lidské. Finální nevyřčený a přitom tolik doslovný pocit selhání je krásně jízlivě existenciální tečkou. ()
Reklama