Komisař Moulin

Ze začátku to bylo jednoznačně za 5, ale pak jakoby se autoři posunuli někam jinam a ze sympatického komisaře se stává vagabund. Ono to asi v životě i možná tak chodí, ale zdá se mi, že zde se to už trochu přehání. Boj komisaře Moulina tak nakonec sklouzl do boje proti mocným a zkorumpovaným. Nebo, že by to tak skuečně bylo? Cekově tak dávám za 3. (08.03.2012)

Odhlédnu od silnějších a slabších dílů/sérií a budu hovořit obecně o seriálu. Komisař Moulin je charakter, jde z něj respekt. Možná na to šel Yves Rénier jako Jára Cimrman a "chtěl, aby to bylo jako ze života". U mě tedy dobrý a dobrý je za tři. Nedávno jsem začal Moulina znovu sledovat (ne zcela popořadě), a tak je možné, že časem přibude hvězdička - dolů s hodnocením rozhodně nepůjdu. (09.11.2013)

Škoda těch nových sérií, ty už přece jen nedosahují dřívější úrovně, ale jinak lze říci, že Komisař Moulin patří mezi seriálovou klasiku, která nám zpříjemňovala dlouhé večery u televize ještě za socialismu. Yves Rénier neí žádný krasavec ani přehnaný drsňák, ale do téhle role se hodil naprosto perfektně a jeho nezapomenutelné nadabování Miroslavem Moravcem je taky všeobecně známé. Kdyby ten seriál skončil někdy koncem 80.let, mohl mít o hvězdičku více. Edit 2015: Teď koukám na jeden dosud neviděný díl z r. 2003 - a ano, Francie byla už tehdy pokroková v hájení hajzlů, a to díky "procesním chybám". Jako bych viděl realitu dnešních dní v ČR... (20.05.2003)

To, co je na tomto seriálu, který chce být a je poctivou podívanou pro víkendové večery a přitom zpravidla nabízí ještě cosi navíc, pro mnohé nejvíc protiřečivě sporné, považuji pro sebe naopak za jeho největší plus. Ač u komisaře MOULINA jsou a zůstávají zachovány všechny znaky detektivky jako žánru, už pojetí postavy, která je "pouze" skvělým kriminalistou, jemuž zůstávají všechny lidské slabosti složitostmi vlastního osobního života počínaje, naznačuje, že se tu jedná o mnohem víc. Co ve své době, v sedmdesátých letech bylo v poetice žánrů průrazné, to i dnes zůstává osobité a neopakovatelné. Moulinovi, s nímž se Renier dokonale sebeidentifikoval, přibývají vrásky a v playboyovi mladších let postupně ožívá v charakteristice postavy někdejší osmašedesátnický rebel a neúprosný soudce doby, jejíž faktické rezignaci na přiměřené eliminování stále brutálnějšího zločinu ve všech jeho stále početnějších zpodobách Moulin rozumí stále hůře. Častěji se dostává do konfliktů, častěji však také účinně zasahuje proti těm, kteří jsou si až příliš sebejisti svou beztrestností. Kupodivu neztrácí kontakt s mládím: vztah k dceři, která je mu tolik podobná a kterou nemohl poznat dříve, mu nejen nahrazuje syna, ale současně mu posléze věnuje přítelkyni, pro kterou nikdy není obtížný. Platí to - a v tom je dcera opravdu potomkem svého otce - i naopak pro ni. Moulinovský seriál je velkou výpovědí své doby a ve svém žánru ve svém celku určitě bude patřit k respektované klasice. Pro své diváky, kteří na něm vyrostli, určitě. (03.02.2008)

Jeden z nejoblíbenějších detektivních seriálů ve Francii, který už několik desítek let vrší jednu řadu za druhou. V hlavní roli se stále objevuje oblíbený Yves Rénier, jinak se celý projekt v čase proměňuje. V podstatě každá série nese jiné znaky a mění se podle potřeb trhu. Vzhledem k tomu, že s růstem své popularity získal na výslednou podobu seriálu vliv i Rénier, v posledních sériích zasahoval do scénáře. Když autoři cítili potřebu oslovit mladší publikum, Rénier přitvrdil a změnil šatník i slovník. Nepatřím k nostalgikům, kteří vyzdvihují počátky seriálu, mám naopak pocit, že v poslední sérii se snaží scénárista jít víc do hloubky, přichází se sociálními a politickými tématy, a tím právě Komisař Moulin zvedá laťku. Za poslední sérii by to byly poctivé čtyři hvězdičky. Celkový zprůměrovaný dojem: 60 %. (17.10.2009)