Pád domu Usherů

Spoilery. „Svet bez bolesti, to znie dobre.“ Čakal som to lepšie, ale nebolo to zlé. Vizuálne je to komorné, ale zároveň podmanivé, niektoré zábery možno lacnejšie, iné ale nedostanete z hlavy (pršanie ľudí). V prvom rade: toto nie je adaptácia Poeovej poviedky Pád domu Usherovcov. Pád domu Usherovcov pojednával o chlapíkovi, ktorý prišiel na návštevu do prastarého rodinného sídla Usherovcov, kde žil čudný chlap a nehnuteľnosť sa postupne prepadávala do močiara. V seriáli by ste toto hľadali márne, takže to (napriek názvu) nie je adaptácia danej poviedky (až na pár detailov). Čo to potom teda je? Esencia mnohých ďalších Poeových poviedok, nájdete tu dokonca (moju obľúbenú) Vraždy v ulici Morgue. Spojivom je práve klan Usherovcov, takže to rafinovane vyzerá ako ucelený príbeh a pritom je to vlastne „poviedkový“ seriál. Inšpirácia poviedkami je ale miestami každopádne značne svojrázna, až „nijaká“. Napr. diel inšpirovaný Vraždami v ulici Morgue s nimi má spoločné len to, že jednu postavu na konci zabije primát a epizóda Jama a kyvadlo má so svojou literárnou predlohou spoločné len kyvadlo, ktoré na konci zabije človeka. Pravdupovediac mi to pripadalo viac American Horror Story, než posledné série American Horror Story. Temné a zvrátené, ale nie za každú cenu, kedy už sa vystavujete riziku, že sa stanete smiešnymi. Mnohé dialógy vo filmoch a seriáloch v dnešnej dobe pripomínajú prácu počítačového programu v zmysle, že to nie je zlé a má to logiku, ale nie je to uhrančivé. Tu som sa nejeden raz pristihol, že si počúvanie dialógov užívam a dokonca nad nimi premýšľam (!). Na strane druhej, Flanagan je pre mňa dlhodobo filmár, ktorému skvele idú postavy a dialógy, ale jeho spôsoby strašenia sú značne zastarané a osobne ma miestami až otravujú. Napr. Greenwood si to labužnícky užíva, ale snáď v každej epizóde nájdete minimálne jednu pasáž, v ktorej normálne rozpráva a zrazu má kvázi desivú vidinu a v lepšom prípade vykríkne od úľaku, v horšom padne zo stoličky. Vravel som si: čo som v roku 1995? Obecne ale herci podávajú silné výkony, do pozornosti dávam napr. copatého Henryho Thomasa, ktorý si to taktiež užíva („Tak ja si teda ten kokaín vezmem, ak môžem.“). Skvelá je (opäť) samozrejme tiež Kyliegh Curran, miláčik z Flanaganovej majstrovskej kingovky Doktor Spánok; tejto slečne patrí budúcnosť, na to si vsadím. Prvá polovica mi pripadala lepšia, v druhej už som tak nejak čakal na koniec. (27.11.2023)

Když slyším, že se nějakého NF projektu ujme Flanagan, tak mám záruku, že to po kvalitativní stránce nevyhoří. A Pád domu Usherů naštěstí není výjimkou. Na poli 8 hodinek nám divákům totiž naservíruje formálně dokonalé dílo, které zaujme i po příběhové stránce. Velice se mi též líbí, jak sází na své osvědčené koně, tudíž při sledování jeho tvorby narážíte stále a dokola na stejné herecké tváře. A mně to vůbec nevadí, protože všichni zúčastnění podávají naprosto profesionální výkon (zejména Bruce Greenwood coby hlava rodiny Usherů potěšil). A samotná zápletka? Jo, tu jsem si užíval plnými doušky. Tajemná postava Carly Gugino měla něco do sebe, zajímalo mě, co se z toho vyklube, jaké motivy ke svým místy brutálním činům vlastně má. A závěr hezky odkryl své karty na stůl. Ano, mohlo to v průběhu nabídnout rychlejší tempo (zkrácení o 2 díly by prospělo), to nepopírám...ale i tak jsem ve výsledku nadmíru spokojen. Fajn podívaná. Za mě dávám 7,5/10 (23.10.2023)

Velmi vydařená atmosférická záležitost od prověřeného Mike Flanagana, který nám přináší klasickou povídku od Edgara Allana Poe v aktualizované moderní podobě. První věcí, která Vás na této minisérii zaujme je vtahující kamera společně s hudebním doprovodem, jehož pestrá paleta spolehlivě navnadí před každou vypjatější scénou. Dalším bodem pak zůstává scénář, který je i v této podobě velmi chytlavý a organicky posouvá celý děj vpřed. Jistě, tvůrci by sice mohli poněkud ubrat na všudypřítomné poetičnosti, avšak to byl zřejmě záměr, který zrovna v mém případě bohužel nedopadl na úrodnou půdu. Naleštěnou a působivou vitrínou jsou zde vyjma výše zmíněných atributů ale herecké výkony, z nichž poměrně markantně vyčnívá precizní Bruce Greenwood a především dokonalá Carla Gugino, jejíž jedinečná aura si krade celý projekt pro sebe. Pomyslnou třešničkou na tomto delikátním mrazivém dezertu je pak účast Marka Hamilla, jenž si svou postavu užívá plnými doušky. Co tedy dodat na závěr? The Fall of the House of Usher je skvělou hororovou podívanou, která má především velký potenciál přilákat ke knihám Edgara Allana Poe další generaci čtenářů. Pokud tedy odhlédneme od nesporných kvalit, tak už jen díky tomu si tvůrci dozajista zaslouží náš nehynoucí respekt. Skvělá práce! (Netflix) „The House of Usher. May it rest in peace.“ (25.10.2023)

Mike Flanagan je opäť v skvelej forme. Bol som zvedavý, ako sa bude dať toto dielo spracovať v modernej podobe, ale výsledok je pomerne uspokojivý. Rozbeh je síce vlažný a v niektorých momentoch zobrazujúcich vrcholy modernej degenerácie som to mal chuť vypnúť, ale keď človek pretrpí úvodné epizódy a z hry vypadnú otravné postavy (aj keď vynikajúco zahrané), prichádza na scénu naprosto fenomenálna Carla Gugino, ktorá nesie na chrbte doslova celý tento seriál a podáva životný výkon. Každá jedna scéna s ňou je mimoriadne intenzívna a v posledných epizódach začne do seba všetko zapadať takým spôsobom, že to bola pastva pre oči. Pochváliť musím aj ostatných hercov, pretože sa tu zišla absolútna špička, ktorá vie, čo od nich režisér chce a keďže väčšina z nich spolupracuje už dlhé roky, ich interakcie sú naprosto prirodzené, či už sa jedná o desivé alebo odlahčené scény. Po minuloročnom pomerne nevýraznom The Midnight Club velmi príjemný nový seriál, u ktorého mi vlastne vadilo len to, že tu Flanagan akosi nemôže byť sám sebou, pretože kto sleduje jeho tvorbu od začiatku, tomu je jasné, že nie všetko sa tu nesie v jeho štýle a niektoré scény a dialógy tu sú z povinnosti. Podobne ako The Midnight Club ma ale prinútil rozmýšlať nad životom a smrťou, takže velká pochvala a keď si to nechám trochu uležať v hlave a zopakujem si niektoré scény, hodnotenie pôjde možno vyššie. (13.10.2023)

Flanagan si tentokráte pohrál s Poem a upřímně řečeno na usherovský příběh mi přišlo osm hodinových dílů trochu moc. Nicméně ve chvíli, kdy jsem uviděl názvy jednotlivých epizod, mi došlo, že Usherové to celé budou jen zastřešovat. Každopádně nečekejte, že jednotlivé díly budoou věrné povídkovým předlohám. Jde tady spíš o použité motivy, než o tradiční zpracování. Ale i to my sedělo. No a jak už je u Flanagana zvykem, ústředním tématem jsou postavy a jejich vzájemné vztahy. A pokud máte v rodině zvrácené, rozmazlené, nafoukané a bezohledné členy, kteří jsou svým způsobem nešťastnía cítí se nedocenění, je celkem jasné, že to půjde na krev. Já tady vlastně nemám co vytknout, protože z mého pohledu je to dokonalé ve všech ohledech. Flanagan navíc servíruje několik scén, které se zaryjí do mozku. Čvachtání svíjejících se poleptaných těl budu z uší dostávat ještě dlouho. A jak už je u režiséra zkem, vyšlo to i herecky. Vedle flanaganovských obvyklých podezřelých jako jsou Kate Siegel (s platinovým přelivem je nehorázně sexy), Samantha Sloyan a tak trochu i Carla Gugino, zazářili vynikající Bruce Greenwood a skvělý Hamill. Ale výborní jsou i všichni ostatní. Tak a teď rychle tu Temnou věž. 100% (21.10.2023)