Pád domu Usherů

Příběh rodu Usherů a diktatury jeho farmaceutické korporace je zvrácená dekadentní jízda. Ze začátku jsem z té charakterové zkaženosti postav (nemyslím tím barvu kůže a sexuální orientaci, aby mě nepochopila jistá skupina hodnotících haterů) a zdánlivě odfláklými odkazy na povídkovou sbírku Poea byl skoro otrávený, postupně se ale odhalovala chytrá koncepce, smysl odkazů na současnou popkulturu a seriál byl čím dál zajímavější a napínavější. Závěrečná epizoda je pak spolu s monologem sestry okouzlujím způsobem nihilistická. Velkou tvůrčí chybou bylo udělat centrální linku z nudného a roztahaného rozhovoru Rodericka Ushera s policajtem, kde se děj jen zbytečně zdrží a postava detektiva rozhodně nezvládá být pořádnou protiváhou superzla. Někteří herci neměli potřebnou kvalitu (mladý Roderick je nudný panák a zase naopak Mary McDonnell je sice chirurgy vyspravená na podobné úrovni, jako by stará korporátní šéfka s jejími prachy nejspíš v reálném světě byla, ale na charizma a zlo své mladší verze se absolutně herecky nehrabe). Mám potěšení z toho, že z děl Flanagana pořád srší jeho talent a osobitost, co tak zoufale chybí drtivé většině produkce Netflixu. Snad se mu bude nadále dařit i v novém působišti. (17.10.2023)

Solidní pohrávání si s Poeovými povídkami, včetně hald krvavých a znetvořených těl, což jde akceptovat, protože Poe byl naturalistický. Ale taky uměl budovat atmosféru, a to se seriálu zoufale nedaří. Je natahovaný a velmi moralizující, v poslední epizodě až ve směšné míře. Přemíra vysvětlujících komentářů tomu pro mě ubrala jednu hvězdu. SHRNUTÍ: Jak se za pomoci starosvětských hororů vypořádat se zločiny současného farmaceutického průmyslu. (25.02.2024)

Další potenciálně skvělá show, která je kompletně zazděná nesnesitelnými dialogy plných vznosných myšlenek a názorů, ale jdoucích odnikud nikam a ještě k tomu bez zápalu a dynamiky, takže naprosto zbytečně zpomalují budování děsu, strachu, atmosféry a zejména celýho příběhu. Vážně mě nebaví padesát minut z každý epizody trpět u zcela nepřirozených promluv všech postav jenom proto, abych deset minut před koncem viděl jednu z nich brutálně umřít. Od fenomenálního The Haunting of Hill House se Flanagan profiluje jako král scenáristicky vypiplaných hororů, akorát by mu měl někdo říct, ať krotí svoje shakespearovký ambice. (19.10.2023)

Když slyším, že se nějakého NF projektu ujme Flanagan, tak mám záruku, že to po kvalitativní stránce nevyhoří. A Pád domu Usherů naštěstí není výjimkou. Na poli 8 hodinek nám divákům totiž naservíruje formálně dokonalé dílo, které zaujme i po příběhové stránce. Velice se mi též líbí, jak sází na své osvědčené koně, tudíž při sledování jeho tvorby narážíte stále a dokola na stejné herecké tváře. A mně to vůbec nevadí, protože všichni zúčastnění podávají naprosto profesionální výkon (zejména Bruce Greenwood coby hlava rodiny Usherů potěšil). A samotná zápletka? Jo, tu jsem si užíval plnými doušky. Tajemná postava Carly Gugino měla něco do sebe, zajímalo mě, co se z toho vyklube, jaké motivy ke svým místy brutálním činům vlastně má. A závěr hezky odkryl své karty na stůl. Ano, mohlo to v průběhu nabídnout rychlejší tempo (zkrácení o 2 díly by prospělo), to nepopírám...ale i tak jsem ve výsledku nadmíru spokojen. Fajn podívaná. Za mě dávám 7,5/10 (23.10.2023)

Co mě bavilo nejvíc byla ta tuna odkazů na všechny Poeovy povídky, básně a román, ať už to byla jména postav, názvy epizod anebo celé zápletky jednotlivých dílů. Jinak skvěle natočeno, super atmosféra a dobré herecké výkony. Bohužel tu máme i klasické netflixovské neduhy, které netřeba rozebírat :-) (31.10.2023)