Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Je to tu samé srovnání se Spalovačem mrtvol... Tak já se musím přiklonit k Modlitbě, zapůsobila na mě mnohem víc. Skvělé herecké výkony (včetně one-hit wonder Lenky Fišerové a také Trautenberka či pana Tau v rolích, v jakých byste je nečekali) v tomto příběhu naděje a bezmoci korunuje Jiří Adamíra, který místy (zvláště ve vlaku) připomíná vizáží Daniela Craiga. (21.01.2013)

Sugestivní a depresivní snímek odehrávající se na minimálním prostoru, který tvoří kupé vlaku a předsíň osvětimských sprch. Skupina amerických Židů je zde ponoukána bezskruplózím důstojníkem SS k tomu, aby vykoupila svobodu nejen sobě, ale i svým blízkým či souvěrcům. Naplno je zde ukázána zrůdnost nacistického režimu, který své vězně až do posledních vteřin udržoval v naději na lepší život. Hereckému obsazení vládli z mého pohledu Jiří Adamíra v roli esesáka a Martin Růžek coby židovský mluvčí. 90% (10.03.2014)

Kniha je větší psycho, ale oceňuju, že je pro film zkrácená její první půle odehrávající se v koncentračním táboře, která byla v předloze k uzoufání nudná a dost nejasná. Jinak je to ale dost doslovně zfilmované s parádně zahraným oficírem Brenskym v podání Jiřího Adamíry, který ho dokázal vystihnout naprosto dokonale. (09.10.2013)

Pane Moskalyku, výborná práce. Tak mne v zádech nemrazilo možná ani při čtení knihy. Arnošt Lustig byl geniální spisovatel, jehož osud opravdu není závidění hodný. I k tomuto filmovému zpracování napsal scénář, jak jinak než brilantní, který já, spolu s vynikajícími hereckými výkony, režií a hudbou, hodnotím 5ti hvězdičkami. (20.06.2011)

Filmy, kdy skupinku rozličných lidí, kteří jsou povětšinou na stejné straně a dohromady všechny z nich svazuje stejný „tyran" nebo nepříjemná situace, na mě vždy velmi dobře zafungovaly (Dvanáct rozhněvaných mužů, Osm hrozných, ...). Modlitba pro KH je také ten případ. Ačkoliv i ten nejméně prozíravý divák, nebo divák, jenž nezná děj knižní předlohy, během filmu prokoukne, kam vyvrcholení směřuje, přesto jej ta plynulá stavba dialogů a dramatičnost scén nutí doufat v konec „veselejší" a stále v něm vyvolává pocit, že to přece nemůže skončit tak strašlivě a jednoznačně. Touto nejistotou film diváka napíná až do posledních minut. A za zmiňovanou nejistotou situace a možnými zvraty stojí geniální herecké výkony, především Jiřího Adamíry. Adamírou ztvárněný esesák Brenske se svými židovskými zajatci vede natolik silnou a podlou psychologickou hru, že do poslední chvíle nevíte, jaké jsou vlastně jeho úmysly. Vždy nadnese nějaký argument, kterému Židé sice nevěří, ale i tak nakonec podlehnou, protože vše, čím se Brenske ohání, zní jako podložená fakta. Hlavní postava Kateřina Horovitzová v případě tohoto filmu plní spíše postranní roli a film sleduje spíše již zmiňovanou psychologickou hru mezi Židy a nacistickým důstojníkem. Ačkoliv film využívá minimum kulis, kostýmů nebo lokací, díky geniálním hereckým výkonům na úrovni prken Národního divadla nabízí mrazivou a velmi realistickou atmosféru. Výborné. (05.12.2017)