Život v oblouznění

Kdysi dávno jsem si pro sebe vybral ideální povolání. Ano, rozhodl jsem se stát filmovým režisérem. Mít ty nejlepší kočky, celý den sedět na židličce s mým jménem a megafonem řvát na všechny okolo, hádat se s producentem a prožívat jiné radosti, které tato práce přináší. Dělám pro to všechno možné. Studuju novinařinu :-), kde kromě pár předmětů zaměřených na filmovou historii a teorii o něm můžu maximálně tak psát, ale podstatnější je, že snažím sám filmovat. Takže jsem se s režisérem Nickem Reeve v podání Stevea Buscemiho neskutečně sžil, protože sám moc dobře vím, jaké to je, když se filmování nedaří. Sice jsem zatím na place nezažil zkažené mléko, jednookého kameramana, rozzuřeného trpaslíka, ale bohatě mi stačí, když se jeden kamarád se mnou hádá o tom, že v tomhle světle nebude točit, druhý mezitím ničí všechno kolem a třetí si nervózně poťukává na hodinky, že už měl být před pěti minutami se svojí holkou. Filmařina je hold řehole a to samé se snaží ukázat Tom DiCillo ve snímku Život v oblouznění, který se skládá ze tří povídek, kdy každá představuje jeden natáčecí den a ukazuje tak co všechno se může od stroje na mlhu po bláznivou mamku na scéně posrat. To všechno dělá režisér s láskou k danému tématu a s velice bizarním humorem, kdy vás vtáhne do děje a budete si připadat jako člen štábu. Při čemž se režisér znatelně stylizuje do postavy Stevea Buscemi, který podal fascinující výkon a bylo fajn vidět ho po delší době v hlavní roli. Za pochvalu také určitě stojí Catherine Keener a James LeGrose v roli Brada Pi..pardon Chada „přefiknu všechno na scéně“ Palominy. Film sice trpí pomalejším tempem, což je hlavně způsobeno přepínáním mezi povídkama. Přesto však nevidím důvod, proč vám tenhle velký sen nedoporučit. ,,Tu roli jsem vzal jen, protože jsem slyšel, že se znáš s Quentinem Tarantinem!" (30.10.2007)

Zřejmě nejlepší film nezávisláka a kdysi Jarmuschova kameramana Toma DiCilla. Steve Buscemi ztvárnil režiséra, který se s nízkým rozpočtem snaží natočit nezávislý film, ale realizace režisérových vizí nejde úplně snadno a všechno se pomalu hroutí. Členové štábu mají své vlastní umělecké ambice a nic není, tak jak má. Myslím, že jsem snad nikdy neviděl pravdivější film. Jestli někdo má nějaké zkušenosti s nějakým natáčením, tak se zcela jistě ztotožní s Buscemiho pocity… „Americká noc“ nezávislého filmu 90. let. (21.08.2009)

Film rozhodne nie je určený potenciálnym poslucháčom režijnej tvorby na filmovej fakulte. Ale radšej by si ho nemali pozrieť ani budúci kameramani, skriptky a už vôbec nie nádejní herci. Living in Oblivion ukazuje, ako to môže katastrofálne na pľaci vyzerať a ako je možné prísť aj v mladšom veku k infarktu. Trochu pripomenie Singing in the Rain, ktorý ale cielil na štúdiovú tvorbu, LIO ide skôr o poctu nezávislým filmárom. Film je rozdelený na tri epizódy, z ktorých sa každá venuje totálne nervovo vyčerpávajúcemu nakrúcaniu konkrétnej scény. Pre tvorcov peklo, pre diváka veľká zábava. (14.06.2020)

Snad v žádném jiném filmu o natáčení filmu se nikomu nepovedlo tak jako DiCillovi ponořit se tak do pocitů všech zúčastněných. I díky chytrému formálnímu rozdělení a práci se střídáním černobílých a barevných scén střídajících se podle statutu snímané reality jsem měl jako divák pocit že jsem taky na place. Buscemi je po celý film úžasný a skvěle ukazuje jak musí režisér dělat moudré kompromisy a přitom být oprsavdu nekompromisní. O to zajímavější je, že po urputných snahách o dokončení alespoň jedné scény, se pak povede ji natočit shodou náhod během jediné minuty. A pro lidi co nechápou, že dobrý film (nutně) nestojí na propracovaném ději a dramatickému stupnování napětí: největší síla tohoto filmu je, že právě mezi řádky se objevuje ani snad né hloubka, ale opravdovost charakterů; přesto že je to film o filmu, má vlastně určité literární kvality obohacené navíc o to, že narozdíl od literatury film svou podstatou umožňuje opravdu prožít emoce postav a vnitřní stavy (byť ne ve stejné intenzitě), nejen se do nich vciťovat. (01.05.2007)

Dostal jsem doporučení na biják o těžkostech na place indie filmu, moc jsem se na to těšil a čekal něco jako byla Americká noc, ale tohle je spíš jen taková natažená série skečů z filmařského prostředí. Tématicky to nejde moc nikam dál než za srandu z toho, jak někdo posedmé pojebe jednoduchý záběr. (01.10.2023)