Šedá zóna

Přesto, že netekly potoky krve, zapůsobil na mě film tak , jak měl. Bylo mi zle, z toho co dokázali ,,nadlidé” připravit za ,,super desetiboj” pro ,,podlidi. Z toho, že dokázali zapojit do likvidování nevinných lidí spoluvězně a pak je odprásknout jak psy. Bylo mi tak těžko u srdce, že jsem zapomněla na nedokonalosti i na pomalejší tempo filmu. Pro mě, skoro všechno dobře, skvostné obsazení, jen Harvey Keitel mi nějak neseděl . (07.12.2011)

Filmů o koncentračních táborech postupně přibývá. Je to dobře. Holokaust nesmí být zapomenut ani to, že to byli Němci, kdo vymysleli průmyslové vyhlazování celých národů a menšin. Grey Zone je spolu s Útěkem ze Sobiboru snímek o vzpouře vězňů. 7. října 1944 ze čtvrté budovy krematoria v Březince vyšlehly plameny a ozvaly se výstřely. Krematorium IV bylo zničeno. Krematorium mělo osm pecí a bylo zde možno spálit až 770 těl za den. Po jeho zničení již nebylo nové postaveno. Vzpoura vězňů ze Sonderkomanda ušetřila velmé množství životů, protože Němci potřebovali ihned po zplynování těla likvidovat.... Většina snímků o plynových komorách končí zavřením hermetických dveří s okénkem a záběrem na vojáka v masce, kterak z malé plechovky sype do komínu granule Cyklonu B.... - Zde nám tvůrci umožnili nahlédnouti dovnitř komor.... Divák má tak nechtěnou možnost vidět poslední okamžiky celých rodin i to jak vypadaly stěny komor po odvětrání plynu. To píši jen proto, že pár komentujícím přišla atmosféra nízkorozpočtová a slabá !!! * * * * (29.09.2012)

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

"Spalovači mrtvol", kteří se této práce ujímají ve snaze zpříjemnit si životní podmínky a v naději na prodloužení života, ale zároveň mají i svědomí, a přestože si alibisticky opakují, že kdyby to nedělali oni, dělali by to jiní, se pokusí o vzpouru. Neotřelé téma, ze kterého se dalo hodně vytěžit, ale nevytěžilo. I když má film silné okamžiky (vzpomínka jednoho z věznů, který do pece musel nastrkat postupně celou svou rodinu .... Dívka, která přežije plyn a pro "spalovače" se stane jakýmsi symbolem a zároveň ohrožením), má i velmi špatný "židovský" kompars - žádné slzy, zoufalé pohledy, únava po transportu, jen apatické znuděné výrazy. Slibovaný Steve Buscemi se objevil na pár minut, Harvey Kaitel byl slabý jak čajíček, ale kdo mě překvapil hodně příjemně byl David Arquette. Na každý pád snahu točit filmy na tato témata jen vítám. (24.09.2005)

Některá témata jsou natolik závažná, že by měla fungovat i při průměrném zpracování. Mít navíc k dispozici Steva Buscemiho, Harveye Keitela a řadu dalších známých a kvalitních herců a nenatočit silný biják, to už zavání velkým selháním. Přesto si nevybavím film z prostředí koncentráku, který by na mě působil tak jalově. Takový Brynych nebyl žádné režisérské eso, ale jeho Transport z ráje, ač se neopíral o silný dramatický děj a z produkčního hlediska byl skromný, dokázal působivým reportážním způsobem zachytit všední život lágru a odjezd transportu tak, že Šedou zónu zřetelně překonává. V Nelsonově snímku mám dojem nepochopení pravidel fungování světa za ostnatým drátem. Dialog velitele lágru s vězněm, který mu oponuje, je jak z jiné planety. Srovnávání motivu přežití plynové komory z mrazivě působivého Saulova syna s podobnou scénou v Šedé zóně mi vyznívá až rouhačsky. Šedá zóna neumí prodat filmové charaktery, vypravěčsky je toporná a rychle zapomenutelná. Celkový dojem: 45 %. (21.10.2018)