Šedá zóna

Ufff. Hodně drsné. Nízkorozpočtovost tohoto snímku na vás kouká z každého záběru, ale vše vynahrazuje strhující příběh. Občas je film trošku moc hollywoodský (rozmluva mezi dvěma členy židovského komanda a kecy "že by sme byli sousedi" nebo "jak je Budapešť krásná" mi přišli hodně nereálné), ale to není naštěstí často. V drtivé většině je hodně sirový, působivý a nic nepřikrášluje. Moc se mi například líbila scéna po ošetření dívky, v které doktor rozmlouvá s šéfem židovského komanda. V ní není přikrášleno vůbec nic:-) (21.11.2005)

V naprosté většině případů kritizuji obsah a vyzdvihuji zpracování. Šedá zóna patří do velmi zřídkavé kategorie filmů, kde je obsah naprosto kurevsky špičkový, zato zpracování stojí za hovno. Jak mohl Nelson takové téma tak špatně natočit, mi nebere hlava. Nicméně ukázka Osvětimské mašinérie to byla excelentní. 70% (18.07.2017)

"Spalovači mrtvol", kteří se této práce ujímají ve snaze zpříjemnit si životní podmínky a v naději na prodloužení života, ale zároveň mají i svědomí, a přestože si alibisticky opakují, že kdyby to nedělali oni, dělali by to jiní, se pokusí o vzpouru. Neotřelé téma, ze kterého se dalo hodně vytěžit, ale nevytěžilo. I když má film silné okamžiky (vzpomínka jednoho z věznů, který do pece musel nastrkat postupně celou svou rodinu .... Dívka, která přežije plyn a pro "spalovače" se stane jakýmsi symbolem a zároveň ohrožením), má i velmi špatný "židovský" kompars - žádné slzy, zoufalé pohledy, únava po transportu, jen apatické znuděné výrazy. Slibovaný Steve Buscemi se objevil na pár minut, Harvey Kaitel byl slabý jak čajíček, ale kdo mě překvapil hodně příjemně byl David Arquette. Na každý pád snahu točit filmy na tato témata jen vítám. (24.09.2005)

Robert De Niro coby otec Lorenzo v Příběhu z Bronxu říká..., že nejsmutnější věcí v životě je promarněný TALENT. Já naprosto souhlasím a za sebe ještě dodávám....,také nevyužitý POTENCIÁL. To je přesně případ tohoto snímku. Silné téma, navíc na motivy skutečné události, silné herecké obsazení ( alespoň co se jmen týče ), přesto to v konečném výsledku dosti skřípe a až na pár silnějších momentů se tento snímek Tima Blakea Nelsona utápí ( možná chtěl dotyčný, aby snímek dělal " čest " svému jménu ) v ŠEDI průměrnosti. Nutno podotknout, že se o to podělili všichni zůčastnění. Od průměrného scénáře a následného zpracování, po unylou režii a co se hereckých výkonů týče, tak největším zklamáním byl pro mě osobně naprosto průměrný Harvey Keitel. Přitom jeho role skýtala velké možnosti a dostatek prostoru pro vyniknutí. Kdo naopak lehce potěšil a příjemně překvapil ( alespoň mě ), to byl David Arquette. To je ale na takovýto typ snímku zatraceně málo. Je mi to velice líto ( vzhledem k tématu ), ale snímek The Grey Zone si ode mě více než 55% nevyslouží...... (12.09.2010)

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)