28 dní

Zajímalo by mě, kdy konečně někdo natočí film o člověku, který se mohl, ale nestal alkoholikem, což je podle mě mnohem náročnější, než když čtyři tejdny odvyká a pak nepije (a určitě je to obdivuhodnější, než chlastat a pak se při potížích = protože to je jedinej důvod, proč alkoholici přestávají chlastat = začít odvykat). Co se týká filmu, nijak moc mě nezaujal, začátek celkem úsměvnej, člověka vždycky potěší, když někdo udělá někde nějakej brajgl. Jenže pak to jede ve vyjetých kolejích a končí to jako pohádka. To bych klidně omluvil, ale musela by to být zábava a ne nuda. Co se týká dabingu, Štěpán Šafránek by měl zalízt zpátky na Ulici, protože rty Stevea Buscemiho občas vůbec nestíhal, a to ani nemluvím o všem ostatním. (02.07.2006)

Mamka mi kdysi slíbila, že půjdeme do kina na nějaký rodinný film. Už to že začínal v 8 večer mi bylo divné. Každopádně se blbě podívala, a tak jsem mezi stovkou dospěláků seděl já, 12ti letý vejlupek, a všichni na mě koukali ve smyslu: To dítě už by mělo dávno spát. A tak jsem tehdá koukal na takovýhle dospělácký film a už nemám nejmenší ponětí, zda se mi líbil, nebo ne. Ale určitě vím, že jsem z něj měl špatný pocit. A že i když teď v TV vypadá jako laciné Béčko, možná jsem ho tenkrát viděl jinak. Jako dobrou prevenci proti všem nástrahám, které mne v tu dobu zrovna začali ohrožovat. Tedy... O nějaké 3-4 roky později ale o tom nebudeme polemizovat. (24.02.2011)

Drama, to vystihuje příběh víc než v tv programu uvedená komedie. Nejprve jsem čekal, že se zasměju, ale postupně jsem pochopil, že se jedná o dramatický pokus. Zdánlivě komplikovaný vztah dvou sester vede k očekávanému konci. Prostředí léčebny a terapie po americku předkládají spíš komické figurky a scénám z české tvorby (Co teď a co potom?, Tažní ptáci) nesahají ani po kotníky. Koňskou dávku smíchu u mě vyvolala závěrečná scéna s úspěšnou hipoterapií. (09.08.2009)

Opilá novinářka na svatbě své sestry zdemoluje ukradenou limuzínu, a musí proto podstoupit čtyřtýdenní odvykací kúru. Sebevědomá žena v léčebně zpočátku bojkotuje skupinové terapie a navíc si odmítá připustit, že je na alkoholu závislá. V izolovaném komplexu však záhy začne přehodnocovat svůj život. Tohle není vůbec špatný film, ale dost v něm herecky tápe Sandra Bullock, na kterou film zjevně sází, ale jí takovéto role nesedí. Ženu závislou na alkoholu jí nejenže neuvěříte, ale ona sama se o to ani nijak nesnaží a scénář ji nijak výrazně nepodporuje. Občas se ve filmu objeví silný moment, ale vzápětí je vystřídán bezradnou Sandrou, a to trvá až do konce. Nedá se totiž o filmu říct, že by na mě nějak výrazně zapůsobil, ačkoliv potenciál zde byl. Mé hodnocení: 60% (11.02.2009)

Problém tohoto filmu je, že neví, jestli má být komedií nebo vážným dramatem na téma alkoholové závislosti. Tu ožralost jsem Sandře Bullock moc nežral a když vystřízlivěla byla sice sympatická, ale soucit ve mě nevzbudila. Stejně tak mě tenhle film nepřesvědčil, že na alkoholu je něco špatného... Všechna osvětová snaha šla prostě mimo mě. Spíš mě štvalo to náboženské vymívání mozků. Takže jedna hvězda za Steva Buscemiho, druhá za Sandru Bullock, pro níž mám slabost, důvod pro třetí hledám marně. (08.02.2014)