Rosetta

Typicky dardennovsky: mnoho pomalého splínu ze světa těch, kdo jsou chudí uprostřed bohatého světa - a pak milost v poslední vteřině. Jedna závěrečná sekunda postavila celý film do nového světla. Jde tady mnohem spíš o zápas o duši než o kritiku sociálního vyčlenění. Nejedná se tu o boj bohatých a chudých, ale o bitvu v srdci mezi sebeprosazením a sebezřeknutím, mezi zoufalstvím a láskou. (18.06.2014)

Od Émilie Dequenne v roli Rosetty se kamera ani na moment nehnula a za to tedy klobouk dolů, když vezmu v úvahu i to, že jsem měla pocit jako kdyby to snad ani nehrála. Role to byla svým způsobem nevděčná, protože jednu chvíli jsem jí strašně litovala a pak přišly momenty, kdy jsem měla chuť jí pořádně proplesknout, jakou jsem na ní měla zlost. Ale je to asi tak, že zoufalost dokáže člověka někdy hodně zlomit a pak dělá věci, které by za příznivějších okolností nikdy neudělal. Přemýšlela jsem, jestli jsem na její tváři postřehla úsměv a mám takový dojem, že ani jednou. A celá ta depresivní atmosféra byla navíc podtržená nevlídným počasím s neustále zataženou oblohou. Celkově to působilo téměř jako neutěšený dokument o jedné dívce, která úpěnlivě hledá svoje místo na zemi a ten konec byl na moje gusto možná až moc otevřený.. (26.06.2016)

Fuj, já na ty evropský arty snad nebudu radši koukat vůbec. Deprese, deprese, beznaděj, deprese, v Evropě jsou cáklí filmaři prostě, nebýt Hollywoodu, tak tu už všichni spácháme sebevraždu. Sedmý kontinent od Hanekeho se ještě dal rozdýchat,ale tohle fakt ne, absolutní psychické peklo, které udolá i ty největší optimisty. A je to natočeno tak hyperrealisticky, že si nedokážete říct "je to jen film." Máme svý vlastní problémy a pak se ještě dobrovolně díváme na takovéhle filmy... budete trpět, to zaručuju. Film, který už nikdy v životě nechci vidět znova. A jdu na meruňkovici od Rentona... (11.07.2007)

Příběhově mi to trochu připomnělo novější Dva dny, jedna noc, které mi však přišly zajímavější. Dardenni jsou úsporní a většina jejich filmů se vejde do 90 minut, ale pocitově jsou tak o půl hodiny delší. Rosetta je klasickým příkladem filmu, kdy sledujeme lidi někde na okraji společnosti a jejich protloukání těžkým životem s nulovou vidinou happy endu. (31.10.2023)

Nuda. Rozkymácená kamera zblízka sledující uspěchané, křečovité pohyby hlavní hrdinky z toho bídného, leč tuctového osudu, který se kdovíproč chce takhle předestřít, prostě neudělají strhující film, nic hodného speciální chvíle k dívání. Od toho tu máme lavičky s bezdomovci, kdykoli se nám zachce se dojmout. Tohle není film, jen špatně a lítostivě ždímaná idea naivně parazitující na osvědčených, leč lhůtou poživatelnosti prošlých tzv. amatérských filmařských postupech. Pokud chcete vidět silnou hrdinku v úzkých, zajatou v originálním příběhu, vyprávěnou zároveň magicky i civilně, doporučuju podívat se na mikrodrama Kelly Reichardt - Wendy a Lucy: http://www.csfd.cz/film/242290-wendy-a-lucy/ (10.10.2013)