Duna: Část druhá

Tak jsem si film nechal půl hoďky uležet při cestě z IMAXU :) Kam jinam taky zajít na takový spektákl. Film mě vtáhl tak, že jsem ani nevnímal ten nejvíc iritující element v kině, lidi cucající kolu a žroucí popkorn, to se mi dlouho nestalo. Užíval jsem si to naplno.  Villenevue nám servíruje přerod z Paula v onoho očekávaného proroka a vůdce, je vzatý možná trošku z rychlíku. Je to ještě větší audio vizuální žranice než předešlý díl. Trochu mi tam vadily některé změny, které udělal oproti předloze. Jako jo, změnil to dobrým způsobem, dává to smysl....ale prostě i tak :) Zimmer dělá opět to co umí nejlépe, duní :) pro mě jsou ale právě spíše ty klidné až Zamfirovsky foukací  části hudebního doprovodu to co dělá Dunu Dunou a mrázení po zádech. Herci velká paráda, to je přehlídka výkonů. Tři tyčí nad ostatními. Paul, Stil a Feyd. Nejlepší je Stil:) Každopádně bez třetí epizody je to stále nedokončený příběh. [IMAX] (28.02.2024)

Hypnotičtější, větší, hlučnější, atmosféričtější. Nejprve jsem si uložil drobný domácí úkol, kdo za jaký kmen kope, protože naposledy jsem se krapet ztrácel. A hned od začátku jsem díky tomu naskočil. Rozjíždí se tu několik linií, ale ve výsledku stejně divák (dobře, já, ať mluvím za sebe) vnímá hlavně ten estetický zážitek výše (…větší, hlučnější…), takže kdykoliv to vypadá na nějaké obrazové a zvukové žraso, v sedačce hned zbystří. Prostě forma nad obsahem. Samotný Paul Atreides se ocitá v řadách Fremenů, už to není žádný vyjukaný klučina, a i když má pořád sotva 60 kilo, získává si respekt i vůdcovské manýry. Stejně jako (zase zatraceně sexy) Zendayu. A ano, jsou tu pochopitelně i malé půtky, náboženská přesvědčení, velké imperiální plány a politikaření, ale strhnou zejména adrenalinové jízdy na červech, průjezdy písečnou krajinou, likvidace mohutných strojů a další bitevní lahůdky. Prostě Denis Villeneuve je filmař, který daleko víc preferuje vyprávění vizuálem. Furt je to ale zatraceně vážné, pokusy o humor obstarává snad jen Javier Bardem, emocí je málo, a srovnávat oslizlého Austina Butlera s Ledgerovým Jokerem je samozřejmě na pohlavek. Villeneuve je furt studený a zahleděný do sebe, ale oproti jedničce se klaním. Stejně jako za zvuk, kameru, výpravu, kostýmy, masky a samozřejmě burácejícího Hanse Zimmera (zdravím pražskou O₂ arenu). (18.03.2024)

Spása světových kin po odkladu konečně nadešla a není ideálnější věci, kterou vidět v Imaxu, než právě tento kousek. Denis Villeneuve může konečně opustit expozici tohoto opusu a plně se věnovat tomu zajímavému, co lidi nyní již přes dva roky horlivě vyhlíží. Timothée Chalamet opětovně prokázal, že umí zahrát více poloh a proměnu v bezskrupulózního vůdce mu bezmezně věříte, ačkoliv z hlediska děje a zřejmě i původního příběhu, mi přišla mírně uspěchaná, ovšem to už zkrátka u filmového vyprávění, kde se navíc scénárista musí zaměřit na poměrně velké množství postav, tak občas je a mají s tím problém i seriály. Jednoznačně teď musím stvrdit, že se audiovizuálně jedná o naprosto dechberoucí dílo, které prostě musíte vidět v kině a ku prospěchu věci je, že vám naopak neudělá díru do hlavy svou typickou hollywoodskou tupostí. Ba naopak, ocenil jsem, že se tvůrci mírně oddělují od předlohy a předkládají modernizovaný příběh, upevněný v mantinelech světa Franka Herberta. Co z hlediska filmu mě mírně zamrzelo, tak že i přes mohutnou stopáž se nemohlo nasnímat z více úhlů a po delší čas sledovat závěrečnou a totálně epickou bitvu, která by si dle mého zasloužila ukousnout nějaký čas navíc oproti třeba prostředku, který se pro mě mírně táhnul. Taktéž mi jako nejslabší článek řetězu přijde Zendaya, u níž se mé sympatie už nepřelijou v její prospěch; ovšem to jsou jen drobné připomínky na jinak velmi lahodném dortu a už teď se těším, až Dunu 2 uvidím znovu. A snad ta miliarda už padne! (03.03.2024)

Jednička měla utahanější dojezd, dvojka má utahaný rozjezd... a taky mě trápilo, že jde podobně jako u nedávných Mušketýrů o druhou půlku dvoudílného příběhu, který místo definitivního uzavření rozkopne dveře do trojky. Alespoň že tady je vysoká šance na její vznik (vím, Spasitel Duny) a rád si na ni zajdu, protože Villeneuve pořád umí. I druhý díl Duny je přehlídkou audiovizuálních hodů a hodně mu pomáhají všechny linie mimo archetypálního Paula. Hlavně Harkonneni jsou vyloženě lahůdkoví, stejně jako hned několik dechberoucích scén, které z IMAXu těží maximum. Znovu se tedy jedná o nadprůměrnou žánrovku, která má vítaně svébytný styl a dokazuje, že se každý blockbuster nemusí utopit v digibordelu a hereckém nezájmu. Stačí... trocha toho magického koření, že jo! (27.02.2024)

Denis Villeneuve dodal druhou půlku adaptace komplexní předlohy, ve které si zároveň ponechává otevřená vrátka pro adaptaci Spasitele Duny. Villeneuve ctí Herbertovu předlohu a především jeho vizi, servíruje příběh tragického antihrdiny, která má blíže nežli k Luku Skywalkerovi spíše k Michaelu Corleonovi, na cestě pomsty poté jasně poukazuje na nebezpečí, které může přinášet osoba se statusem mesiáše a nevyzpytatelnost náboženství. I druhá Duna Denise Villeneuvea je audiovizuálním skvostem, Denis Villeneuve skrze ní utvrzuje status vizionáře. Villeneuve už je za půlkou a do pár let by skutečně mohl dodat závěr jedné z nejlepších filmových trilogií všech dob. Málokdy se přeci jen po výstupu z kina v hlavě splývají slova jako dokonalost a jeho synonyma. Už na samém startu roku Villeneuve nadělil kandidáta na filmovou událost roku.... (27.02.2024)