Duna: Část druhá

Dune: Part Two byl můj nejočekávanější film minulého roku, ale ani s jeho odkladem na rok 2024 se moje očekávání nesnížilo. A i přesto, že jsem nedokázal sehnat lístky do IMAXU (jediný a nejlepší způsob jak sledovat snímek) na  předpremiéru Villeneuva díla, tak jsem nebyl o nic míň nadšený z výsledného snímku. Všechny pozitiva předchozího filmu zůstaly zachovány - od hereckých výkonů, CGI, kostýmů, kamerových záběrů až po Zimmerův epický soundtrack. Scéna jízdy na písečném červovi nebo Paulův proslov před Fremeny budou patřit k  momentům, které si budu pamatovat ještě několik let. Pokud bych tu měl zmínit  nějaká negativa, tak musím říct, že film třeba oproti Impérium vrací úder nefunguje jako samostatný snímek, ale pouze jako druhá část z případné trilogie. Taky bych řekl, že mi Harkonnenové přišli více neschopní oproti první části, kdy v mých očích už nepůsobili jako ten strašidelný národ barbarů, který vyhladil celý klan svými intrikami a machinacemi. Řekl bych ale, že se oproti první části zlepšilo tempo snímku a jeho zakončení nepůsobí tak natahovaně jako Dune: Part One nebo Návrat krále. Nové postavy byly fajn, ale překvapilo mě jak malou (a skoro až nevýraznou) roli měl Christopher Walken jako Imperátor nebo Austin Butler jako psychopatický Feyd-Rautha. Ten si ale  naštěstí kradl každou scénu pro sebe a představoval  Paulův temný protiklad podobně jako třeba Neo a Agent Smith. Jen škoda, že Wonka a Elvis neměli víc scén mezi sebou, ale chápu, že se režisér držel Herbertovi předlohy, kterou si chci po shlédnutí obou částí konečně přečíst. Taky musím pochválit jejich komorní souboj, který se obešel bez jakéhokoliv hudebního doprovodu, což mi připomnělo první souboj Batmana a Banea z The Dark Knight Rises, kde byl  shodou okolností taky jako skladatel Hans Zimmer.  No a i když je teprve začátek roku, tak už teď vím, že tohle je definitivně můj snímek roku 2024, který neporazí ani Furiosa nebo Deadpool & Wolverine. A myslím, že Christopher Nolan může děkovat Bohu, že byla druhá Duna odložena na tenhle rok, protože i když byl Oppenheimer kvalitní snímek, tak by vedle druhé Duny nebyl soupeřem a odnesl by si většinu zlatých plešounů místo Ničitele světů. I když to už zaznělo i v jiných recenzích, tak závěrem teda řeknu, že  opravdu doufám, že se Duna stane stejnou kulturní událostí jako Star Wars nebo Pán Prstenů pro novou generaci diváků. Teď už jen stačí doufat, že nebudeme čekat na Spasitele Duny více než pět let (i když by delší pauza prospěla díky časovému skoku předlohy) a zatím si můžeme zkrátit čekání na závěr trilogie připravovaným seriálem Dune: Prophecy, který bude odkrývat pozadí sesterstva Bene Gesserit. (11.03.2024)

Dospělé sci-fi s vyzrálými tématy, které si váží intelektu svého diváka. To nemůžeme dostávat častěji? Než se dostanu k menším výhradám, musím předně zdůraznit tři věci. Jděte do kina. Jděte do kina. A do třetice jděte do kina. Pro epické filmové počiny, v nichž je po technické stránce všechno správně a k tomu ještě zcela uchvacující a působící neskutečným měřítkem, má smysl dát peníze za nákup lístku. Divácký zážitek zkrátka druhá Duna předkládá ve vší parádě. A mohla mít klidně přes tři hodiny - i při těch 166 minutách místy působí až moc zkratkovitě, čtvrthodinku navíc by utáhla s přehledem. Výraznějším problémem je pro mě fakt, že TimCha a Zendaya spolu mají téměř nulovou vzájemnou chemii a jejich vztah, ač je stěžejním pilířem filmu, působí uspěchaně a nevěrohodně. Emocionálně jsem se zkrátka na postavy nenaladil. Denis Villeneuve každopádně v mnoha jiných ohledech převádí knižní předlohu do filmové řeči velmi efektivně a opět posouvá laťku současného science-fiction o kousek výš. A ačkoliv si na trojku nejspíš docela dlouho počkáme, těším se hodně a jsem zvědavý, co za spektákl si pro nás opět připraví. (27.02.2024)

Ve druhé Duně vidím tak trochu paralelu s druhým Avatarem. Oba filmy VYPADAJÍ a ZNÍ (tady obzvlášť) DOKONALE a kino je POVINNOSTÍ. Co se týče řemesla a audiovizuální stránky, všechna čest. Casting fajn, atrakce super, atmosféra geniální...ale měl jsem problém s nevyváženým tempem. Tam, kde první půlka buduje a postavy se vykreslují, ve druhé půlce najednou sprintujeme a divák se staví před hotovou věc. Vadil mi rychlý přerod Paula, vadila mi nedostatečná konfrontace Brolin vs. Bautista, vadilo mi jak skončil Baron...Prostě jsem si chtěl ty okamžiky vychutnat a najednou nebylo co. Katarze se nedostavila, o postavy jsem přestal jevit zájem, protože mi chyběli souvislosti a širší kontext. I tak chválím, byť ty výkřiky o nejlepší sci-fi všech dob jsou hodně mimo. (05.03.2024)

Jak jsem byl nadšený z první části, a jak se před velkým finále hromadily libůstky jako Giedi Prime, za kterou bych Villeneuvovi tleskal ve stoje, a přistoupil jsem na hru s až směšným Stilgarem (který je ale dokonale zahraný), maličko mě znepokojila Alia, ale pak se to zas srovnalo Chalametovou až démonickou exhibicí na fremenském sněmu. Ale bohužel samotná konfrontace s Imperátorem a její následky mi přišly oproti tomu, co všechno bylo k vidění do té doby (nejen eye-candy věci, ale promyšlenost toho, co je divákovi předkládáno), slabé. Částečně to byl důsledek krácení předlohy, ale částečně šlo o zkratkovitou úvahu tvůrců, že "tohle bude dávat smysl, protože nám zobou z ruky"... tak bohužel, a nemyslím si, že by to šlo zachránit vysvětlením v pokračování - v jehož vznik ovšem doufám;) 80% (28.04.2024)

// Destiny is a bitch na entou umocněno zase jednou neuvěřitelnými obrazy dua Villeneuve & Fraser a ještě doplněno o Zimmerovo burácející score, který když ve druhé půlce v jeden moment dropne, má sílu minimálně tří atomovek. Speciální smeknutí pak patří Austinu Butlerovi, který instantně vytvořil jednoho z nejikoničtějších záporáků, jací se na plátně kdy objevili, všechny jeho scény naprosto famózní. Slabší tempo a nějaká ta zkratkovitost tam sice furt jsou, ale v rámci celku to jsou bezvýznamné výtky, je to prostě náhul :) (27.02.2024)