Hra o smrti

Na tenhle film jsem se dívala poprvé asi tak před sto padesáti lety při mém prvotním zamilování do Paula Bettanyho a úplně jsem stačila zapomenout, jak strašně ostrý je! Nádherná pohádka pro dospělé s plejádou démonických herců na všech správných místech, ale korunu pro toho nejdémoničtějšího tentokrát, pro mě trochu překvapivě, vyhrává Tom Hardy v roli mladého krásného herce s plnými rty a svůdnýma očima. Nikdo by nezahrál vražednou bosorku tak jak on. A speciální zmínku si zaslouží, ne už tak překvapivě, pavoukovitě kostlivcovité tělo Willema Dafoea. (06.10.2017)

Hezký rozjezd, poutavou atmosféru a prostředí (ano, srovnání se "Jménem růže" je nasnadě) a precizní herecké výkony (Bettany i Dafoe za jedna) bohužel kazí dotěrná hudba, směšný záporák a hlavně rádobyfilozofický, špatně vygradovaný závěr s toporným rozhovorem o Bohu. Škoda, první polovinu jsem si poměrně užil. (16.08.2014)

"Je nezbytné, aby tento život byl plný utrpení." Asi proto jsem takovej fanda církve. Kážou svým ovečkám o nutnosti trpět a sami si pak souloží s farnicemi či ministranty. Přitom s vírou problém nemám. Mám problém s těmi, kteří mají číslo na Boha a tvrdí, že já mu nemůžu zavolat napřímo, ale pouze přes jejich kutny. Ale já k tomu nechci žádnýho spojovatelku, já se s ním umím spojit hned. Ovšem jak se má domoci spravedlosti hluchoněmá obviněná bez právníka? Těžko, ale jsou tu vyšetřující herci a já mám podezření, že ani ve středověku to nebyla běžná funkce. Nicméně mi byli sypatičtí, tak jsem jim fandil a dokonce jsem dostal i poučení - obracet v hrobě se nelze, neboť je tam těsno. Vlastně se mi to celkem líbilo, ale cestovat v čase budu určitě jinam. (06.04.2022)

Hra nejen o smrti, ale hlavně o tíživosti viny a možnosti ji smýt, smyslu trestu, o tom čemu má pomoci. Dokonale vytvořený středověk a v něm dokonale vystavěný příběh. Odvíjí se často velice nečekaně a přitom logicky. Vlastně je to jednoduché - takový byl a je prostě život, ale někdy se to trefuje hůř, než se to povedlo zde. (07.06.2008)

Dobrý námět s dobrými postavami, nicméně zvláštně poskládanou dějovou linkou. Expozice se žene zběsilým tempem, aby se pak zastavila těsně před kolizí, která se zas klikatě vleče až v mžiku přepadne přes okraj krize a cestou smete peripetii, která ale v nekončícím pádem uspí diváka natolik, že když tedy přijde závěrečná katastrofa, člověk zvládne si tak akorát zívnout a jít spát s myšlenkou, že by si zašel na nějaké parádní divadlo. (09.08.2016)