Můj nejmilejší bar

Občas v baru najdete člověka, co je tam častějc než doma. Usrkává ze sklenice, v ruce cigareta, skelnej pohled. Je považovanej za odpad, nulu, verbež. Steve Buscemi přijde o práci, přítelku mu přebere kámoš a čekaj haranta, takže je v baru víc než dřív. Pak začne rozvážet zmrzlinu a trochu nešikově svede semnáctku svýho kámoše. Někdy je život krutej natolik, že hledáme odpověď na dně sklenice nebo v gramu prášku. Ale je to správná cesta? Po tomhle filmu už vim, že alkohol to nevyřeší. A můj oblíbenec Steve nejen skvěle zahrál Tommyho, ale ještě se ujal režie. Respekt. (22.08.2009)

Bez deja. Bez akéhokoľvek smerovania. Partička 40 ročných ožratých drogistov čo si užíva s teenkami. Absolútne nič sa tu nedeje. Samuel L. Jackson tam hral asi 40 sekúnd. Úplne zbytočná postava. Ten si za honorár z tejto snímky akurát tak vynahradil náklady za benzín smerom z natáčania. Pomalé umierajúce tempo. Hudba myslím si že ani nezaznela. Ak nerátam počas záverečných tituliek. Nieje tam nič, čo by stálo za to. Ten Tommy aspoň mohol naozaj pretiahnuť tú 17ku, aby bolo aspoň niečo zvrhlé a šokujúce na snímke. Ale nie. Navyše tam dali do hlavnej úlohy vychudnutého Buscemiho, ktorému by nedala ani chromá opica s touretovým syndrómom. Teraz mi tak vlastne vŕta v hlave, kvôli čomu som sa do toho pustil. (29.03.2020)

:) . Tak tohle mě fakt bavilo. Civilní, subtilní, křehký, citlivý film o skutečných lidech. Buscemi mě v průběhu své kariéry už mnohokrát zklamal, ale tohle byl naopak jeho profesní majstrštyk, nebo minimálně jeden z nich. Smekám před jeho schopností dokonale vykreslit "prostý lid". Mám za to, že jeho osobní životní styl bude přece jen vypadat poněkud odlišně. Přesto z těch postav udělal lidi z masa a kostí. Platí to přitom o každé jedné z nich. Původně jsem tomu chtěl dát o hvězdičku méně s odůvodněním, že to bylo všechno prima, ale celkově o ničem. Podobně zdánlivým NIC ale žije 99,5 procenta lidí na světě. A o tom zbylém půl procentu se točí většina filmů. Vzniká tak dojem, že se ve filmech musí nutně stát něco dramatického, šokantního, přelomového... Můj nemilejší bar je jedním z jasných důkazů, že dobrý film může fungovat i bez toho. Naopak jsem si od všech těch vypjatých ústředních motivů většiny ostatních bijáků rád odpočinul. (09.09.2014)

Steve Buscemi režíroval i hrál hlavní roli. Styl příběhu, dlouhé a pomalé záběry a malé pravdy o životě, mi připomněly ´Smoke´ (1995) a ´Coffee and Cigarettes´ (2003), ale ´Trees Lounge´ mi nepřišel tak silný a zajímavý jako tyto dva filmy. Spíše tento příběh vyzněl jako agitka proti vysedávání v baru. Každý, kdo do baru přijde a uvízne tam, ztrácí svůj život venku. Také osazenstvo baru nejsou skuteční kamarádi. Barmanka vyklopí na požádání každému všechno, co ví o vás. A když pak jednoho ze stálých zákazníků odveze záchranka do nemocnice, všichni se sice shodnou na tom, že by ho někdo měl jít navštívit a zjistit, jak se mu daří, ale nikdo se k tomu nemá. Až dopijou. Tento bar je takový bludný kořen. (03.03.2015)

Buscemi zavedl sondu do hospodského prostředí s postavami, které působí věrohodně a jim podobné bychom našli v každém pajzlíku vzoru Trees Lounge, nejen v Americe. Jako štamgast ve svém nejmilejším baru i já jsem ve filmu našla pár vizuálně zajímavých, pár zábavných i hlubších momentů. Jinak ale příběh vyprchá stejně rychle jako bublinky z rýžového Budweiseru. (07.06.2013)